čtvrtek 14. srpna 2008

To nic

Ani by se nezdálo, jak je to jednoduché.

Člověk zahalí místnost do černa, jediným jednoduchým pohybem ruky.
Stejně tak jednoduchým pohybem dá volnost pramenům vlasů.
Stiskne několik tlačítek a nechá tiše znít tóny, jež zná zpaměti.
Posadí se do křesla a obejme vlastní kolena.

A jak moc jsou věci najednou jiné. Jak rychle se člověk promění.
Až neuvěřitelné...v jedné chvíli se člověk hlasitě (a ne neupřímně) směje a zanedlouho je mu úzko a myslí na všechny ty věci, které celý den vězní někde vzadu ve své hlavě, stejně jako vězní prameny vlasů.

Víte, je mi prostě trošku smutno. A trošku se bojím. Nechci se vracet, v září...má to asi víc důvodů. Jednak si připadám, že už tam nepařím...že nepatřím do toho prostředí a mezi ty lidi. Což je zvláštní, protože nikde jinde není tolik lidí, kteří mne mají rádi a protože ani nevím, kam jinam bych měla patřit. Ale zkrátka mi trochu schází chuť být tam. A pak je tu ta věc se strachem. Bojím se, že udělám zase stejnou chybu. Mám trochu chuť říct, že něco ve mně tu chybu udělá, ale já vím, že ve mně není nic jiného než já sama, a že i když se zdá, že to "chybování" nedovedu ovlivnit a proto za to může jen "něco" ve mně, jsem to pořád jen já. Neracionální, neřídící se rozumem, ale já.

A člověk prostě někdy myslí na věci, a trápí se věcmi, které -aspoň v tu chvíli- neovlivní.

No a já neříkám, že si jsem vším jistá, mám ve všem jasno a se vším si vím rady. Ale zůstávám na živu. A je už pár věcí, které chápu... a snad se docela i udržím na nohou, a to, že je mi občas úzko nic nemění.

5 komentářů:

  1. Nutriční hodnota15. srpna 2008 16:27

    Netrap se, Markétko. Snad jsou to jen dočasné pocity, které brzy přejdou.
    Sice v sobě asi nemáme to "něco", ale některé věci prostě neovlivníš, i když bys ráda.

    OdpovědětVymazat
  2. Mezi lidmi a přece sama, já vím..
    Napíšu ti dopis, slibuju! A pak si tě pozvu ke mě na návštěvu a čokoládovej koláč:)

    OdpovědětVymazat
  3. jmeno-neni-dulezite19. srpna 2008 22:40

    hlavně, že žiješ a jdeš dál. nějakému tomu náporu, myslím, budeš úspěšně čelit, i kdyby tam mělo občas být nějaké to zakolísání. a kdyby bylo nejhůř, no... nejsi na to sama :)

    p.s: mrzí mě, že jsem si tohle nemoh přečíst, když jsme si ten večer psali. a o to víc jsem ti vděčný, jak jsi dokázala pomoct ty mně...
    přinejmenším tě za to někdy pozvu na čaj... a mandle ve skořici :)

    OdpovědětVymazat
  4. To záhlaví je prostě nepřekonatelný. Tak jednoduchý a přesto od něj nemůžu odtrhnout oči, pořád bych na něj koukala. Máš krásnej svetr:)

    OdpovědětVymazat