jenomaby

http://www.youtube.com/watch?v=Lvi_t28M7oc The Swell Season - Paper Cup

Zmizely věci a zůstaly jenom jejich stíny. Anežčina ručička, zápěstí o obvodu stošestnáct milimetrů, a mezi třemi prsty ouško. Porcelánový hrníček, pije z něj po dvanácté ve svém mladém životě. Kdoví, jestli ten jí už začal přerůstat přes hlavu. Jen intuitivně zavírá.. oči?

Nedorozumění milenců i ptáci na nebi, když je nikdo nevidí, i dechu přerušení, i cinkání trianglu. Ztrácení času, snahy rozluštit šifry, odhalit tajemství.. vědět víc, než je potřeba. Vědět víc, vědět radši než cítit.

Soustředné kružnice na jejím břiše, pomyslné čáry, něčí prst je tam nakreslil.. v době, o které se ještě nedá říct kdysi. Poznal, jak jí život baví, stydlivě nestydatým způsobem, s mašličkami ve vlasech, s vytouženou pudrovou a květinovou povahou.. tak jako osmdesát let minulých, jako melancholická vzpomínka na neprožité.

Jako „Budu tvá múza, budu tě líbat na čelo tak jemně, že to málem neucítíš, budu ti vonět ve snech, budu nosit tvou lásku na svým krku jako přívěsek na řetízku, budu si pamatovat všechna tvá slova, budu mít takovou kůži, že se ti bude zdát, že dotknout se jí je svatokrádež“ mluví gesta. Mluví ruce. Mluví zbytky zázraků, co v nás přežívají všechna ta staletí

A i tak, budeme lidé. Stínohry našich životů, mohly by snad přežít.. do zítra do rána i do rána dalšího. Mohly by snad přežít zimu.

To není věčnost, co se Anežce rozprostřelo po ramenou. Ani věčnost ani hedvábí. To jen že nikdy nepřemýšlela nad tím, jestli má duši nebo ne.. to jen že věci zmizely a zůstaly stíny. A stíny jsou tak nádherný.. ale nikdy nehřejou,