úterý 10. června 2008

Pomalu

( http://www.youtube.com/watch?v=8owifmb8n2s .. miluji tu píseň)
...................................................................................................
Černobílé fotky. Z tváří osob na nich tryská radost a v očích mají lásku, když se dívají na miminko, jež drží v náručí nebo stojí po boku člověka, kterého milují. Anebo milovali.

Hořká čokoláda. Roztéká se v ústech a její chuť hladí a konejší. Nedráždí ale upokojuje...člověk nemá potřebu ji kousat ani polykat, jen...vnímat.

Hladké záhyby vínové látky. Deka, ohlazená stovkami doteků, známá a přívětivá, ochotná zahřát a schovat. Když je nejhůř, člověk si pod ní schová hlavu a schoulí se a ona bude poslouchat tiché vzlykání. A bude hřát a hladit.

Vonná tyčinka. Voňavé proužky dýmu, které se ve vzduchu nejdřív propletou v složitých smyčkách a spirálách a pak se rozplynou a zanechají po sobě příjemnou, těžší vůni, která nutí přivřít víčka.

Déšť. Bubnuje pravidelně do oken, po kterých stékají kapičky. Dávají si závody, která bude dřív úplně dole a člověk by vydržel se dívat, jak se pomaličku kapka ke kapce přibližuje, pak se s ní rychle spojí a spolu putují dál, kličkují a spojují se s dalšími snad celé hodiny.

Svíčky. Plamínky, které přinášejí světlo a v jejichž záři a s jejich kouzlem je vše jiné. V tom plápolání je naděje a vytrvalost. Chvějí se ale neuhasnou. A hřejí.

....a ona mezi všemi těmi věcmi seděla, pomalu dýchala, trošku se vznášela a trošku se topila. Velmi poklidně a pomalu se toulala svou hlavou a opatrně nakukovala za rohy. Nebála se a moc nemyslela na nic konkrétního, nehledala řešení pro své problémy. Teď na nich nezáleželo...

Jen tak nechala čokoládu se rozpouštět, usmívala se na ty osoby na fotkách, choulila se do deky, sledovala proužky dýmu, naslouchala všemu, co jí chtěl povědět déšť a příjmala sílu a naději od těch zázračných plamínků.


Seděla tam a s ní tam seděl anděl. Byl to její anděl a ona byla ráda, že ho opět vidí, že ho v sobě našla. Když ho najdete, vše je v pořádku - nenechá vás klesnout na kolena. A tak měla v očích takovou lásku a klid jako lidé na fotkách.

5 komentářů:

  1. Nutriční hodnota12. června 2008 20:51

    "To snad nejde!" říkala jsem si, když jsem četla tvé články, které mi přišly nepřekonatelné. Tys překonala ty nejlepší a já si teď znova říkám, že "to nejde!"

    Vždycky perfektně navodíš atmosféru dokonale vybranou hudbou a já... já se cítím vše, co chceš vyjádřit, já žiju tvými slovy.

    I název se dokonale hodí. Je přesný, jednotlivá písmenka pomalu naskakují a pomalu tvoří věty v mé mysli.

    Markétko, ty jestli se nebudeš živit psaním, tak svět o hodně přijde.

    OdpovědětVymazat
  2. Chtěla jsem napsat něco podobného jako Nutriční hodnota..
    Tenhle článek spolu s písničkou mě do sebe naprosto vtáhnul.. tu atmosféru si nejen dovedu představit, já ji vidím. Cítím vůni vonné tyčinky, ačkoli tu žádná nehoří. Slyším déšť, ačkoli neprší.
    Tvůj anděl je jistě krásný, a já jsem opravdu ráda, žes ho našla..
    Ta písnička je tak krásná..

    OdpovědětVymazat
  3. Áá, jéé, jéé áá :-) ani nevíte, jak mě těší, že na vás ta písmenka a slůvka působí, že...cítíte to, co chci vyjádřit, že - to FUNGUJE :-)

    (jsem i velmi ráda, že se vám líbí ta hudba, hodně pro mě znamená, takže...žjů.)

    Děkujííí!

    OdpovědětVymazat
  4. jmeno-neni-dulezite7. července 2008 16:41

    dokonalé... nevím co víc dodat.
    má poklona... :)

    OdpovědětVymazat