http://www.youtube.com/watch?v=13HnYhiE7xU&feature=related
Aby už jen z toho pohledu za skla oken, měsíce neumytejch, na rukou se udělala husí kůže. Ne hrůzou, ne strachem.. prostě zimou. Když ještě ke všemu čaj vystydl a člověk zůstal se sebou sám a s dávno polámanými sliby pod nohama. A jakoby už vlčí máky a podrážděné spojivky bylo jediné co vzdoruje prachu světa a šedi nebe.
Jak nic netrvá na vždycky, ba ani na dlouho, jak pod rukama pára zkapalní a ospalek z oka si vyndáš sám. Uvěřit vlastním lžím není tak těžké. Malý a velký plány, udělat si puding a mít (se) rádi.
Potom vyjdeš z kina, a oči ti naplní vzduchoprázdno a je ti blbě. Pod jazykem minci, co má dvě strany, jako každá jiná. Z jedný můžu za to, z druhý nemůžu za to. Nevíš nic. Ani poznat nemůžeš, jestli máš prázdnej žaludek, nebo ne. Jakoby z tebe zůstal jenom stín. V útrobách se honí vítr, aby to prázdno pořádně bolelo.
,,Spi, holčičko.."
zejtra ráno dáš vlčí mák vylisovat do knížky, věci budou jiný, vrátíš se.
Žádné komentáře:
Okomentovat