Pro všechno na světě.

(http://www.youtube.com/watch?v=ahJ6Kh8klM4)- nightswimming

Není to nejlepší začátek. A ani ten konec nejspíš za moc stát nebude, ale někdo řekl, že to neznamená, že to nemá cenu. Někdo mě v tu chvíli podepřel a pohladil po vlasech, zchladil mi čelo a pomohl mi splynout s hladinou stříbřitého světla… půjčil si ho od měsíce, jenom kvůli mně. Podplatil celý svět, aby na chvíli mlčel o všem, co je špatně.. možná dokonce, aby mlčel úplně o všem – aby mlčel. Nechtěl odměnu, nechtěl vděk. A ta husí kůže, co jsem jí měla po celém těle, znamenala víc než cokoli jiného… ta husí kůže byla rub všeho, byla to pravda, nekonečno složené ze všech konců, co jich pro mne na světě je.

...

Byl to jen okamžik, trvalo to přesně tak dlouho, jako trvá život jediného mrknutí oka, které si nikdo nikdy neuvědomí a nezapamatuje. V ten okamžik minula spousta dní, spousta nadějí a spousta zrad, lásek a nelásek, vyzpívaných tónů a tenoučkých vůní. Všichni si všimli, ale nikdo si už v příští chvíli nepamatoval – a teď je to, jakoby to nebylo. A přece, snad díky tomu, že moje páteř v tu chvíli patřila tobě, něco se pootočilo po vlastní ose a teď je to… tak, jak to má být.

...

Člověk nemůže dojít až k počátku své síly, ani pěšky, bos a nahý.. tam se nechodí. K prameni síly, která nám každé ráno otvírá oči, rozpíná nám hrudní koše, stahuje srdce, posílá nám víru, kuráž a naději do míchy, do očí a mezi rty, a když jí poprosíme, podrží nám hlavy vzhůru. V tom místě je prapočátek nás samých, nelze tam dojít, ale smíme tam odplout.. kde si nakonec myslíte, že jsme, když spíme a nesníme? Když je náš dech nejdokonalejší? Jsme doma. Doma, kde neexistují křivdy a výčitky. A není to hluboká tma, je to světlo. Takové, jaké se ani nedá vidět.. ale naplní každou rýhu v otisku prstu, každou mezírku v našem těle i naší duši.

A dokud je to světlo... není všechno špatně.

...

Přísahám.