Bylo otevřený okno a někde venku sídlištní ptáci, voňavej vzduch a křídový obrázky po chodnících. Radosti a děti, a když už jsme u toho, kousky různejch lásek poschovávaný mezi tim všim. Byly tu jenom tak, mimochodem, stejně obyčejný jako ty skákací panáci - stejně obyčejný, stejně zázračný a stejně dokonalý. A na zadní straně života bylo napsáno "ať si řiká kdo chce co chce."
Srdcová sedmička vrací do hry.
http://www.youtube.com/watch?v=-IwYQ1Vqf_4&feature=related the only living boy in new york
Už teď to minulo. Něco z toho.
Ale pořád je čas žít a pořád je čas najít začátek štěstí v tom, že podvečerní sluníčko se odráží v oknech paneláků a že holubi uměj parádně přistávat na lampách veřejnýho osvětlení.
Čas bejt trochu naivní a nechat si občas naplnit duši kýčem a idylkou.
Byla by možná škoda vyhýbat se naivitě a kýči, v tomhle krásně slunečně rozkvetlym období... :)
OdpovědětVymazatna kýč a idylku nedám dopustit, přesně jak říká Kája, zvlášť v tomhle počasí...
OdpovědětVymazatjaro je tu od toho: období plný kýče a nadějí
OdpovědětVymazat