http://www.youtube.com/watch?v=o22eIJDtKho
Až seberu odvahu, rozpletu francouzský copy podprahovejch emocí, co si je v sobě nosim. Co občas tajou a rozpouštěj se pod horkou vodou v páře ve sprchovym koutu a pak zas krystalizujou v dlouhejch mlčeních, zkomponovanejch osudem.. nebo shodou okolností.
Až uplyne všechen čas, co ještě zbývá do toho okamžiku, až povolí stužka napjatá mezi Teď a Někdy, až dosáhnu na její druhej konec, budu úplná. Stanu se svým stoletým stromem i svým tříletým andělem. Vzdám se vzteku, vzdám se přetvářky a pokřivený útěchy, vzdám se i dokonalosti. Ale to taky pomine.
Až zapomenu málem na všechno, co je dneska důležitý, bude už život jinej. Přítomnost se převtělí v nostalgii, změní strukturu, změní pointu. Do teď i od teď, den za dnem polykáme a vstřebáváme otazníky napsaný za každym jednotlivym dnem i nocí. A ve spánku, když nepatříme nikomu, rozprostíráme je po našich duších, vrstvu po vrstvě, zkušenost po zkušenosti…
Až k tomu bude vhodná příležitost, zavolám a zeptám se, jestli mě máš rád. Řekneš, že jo a já se zeptám, jestli máš proč…
Musí být nějaké proč?
OdpovědětVymazaturčitě ne... to je právě to "měj mě rád, prostě kvůli mě", tak by to bylo správně...
OdpovědětVymazatTo je krásné.. Chci hlasitě vykřičet spoustu slov jako reakci na všechny otazníky. Ale to až někdy..
OdpovědětVymazatLíbí se mi ta slova. Tak nějak hladí po duši a zároveň ve mě vyvolávají tu lehce postradatelnou otázku Proč? ... nahradila bych otazníky třemi tečkami.
OdpovědětVymazatOno to staré dobré "protože proto" není úplně k zahození.
OdpovědětVymazat