pátek 6. listopadu 2009

Micotip

Mám všeho dost. Ale na lítost a soucit si vystačim sama. V tuhle chvíli už určitě.


Ty stovky odvyprávěných příběhů mi zůstaly přilepené za žebry, jako voňavá smůla. Dnes se ale těžko dostávám za první větu kteréhokoli z nich. Ne že bych zapomněla, jak pokračují ale zapomínám, jak je vyprávět. A ztrácím síly slyšet další, další příběhy skrývající se za slovy "moc fajn". Bejvávaly moje. Mám sto chutí říkat tomu krádež, ale neměla bych pravdu, protože je to jenom normální, logický, podělaný pokračování všeho.

Není to moc, být oddělená od zimy tenkým sklem. Naakumulovaná sebelítost se mi řine z očí a ještě nejsem dospělá tím způsobem, co oni, abych se uměla před cizími pohledy držet nad zemí. Neumím moc obracet svou lhostejnost proti sobě, ne tak jako oni, ale učím se.

Jen občas to ještě vypadá, že si všichni hrajeme na to, že můžeme být zajedno. Dohromady falešně zpíváme stejná slova. Jenže každý sám za sebe. Vždycky. Musí se ale nechat, že nám jde předstírat, že to pestrobarevné fiasko, co nám svítí nad hlavami, nevidíme.


Měli bychom si brát příklad ze stromů. Když krvácejí, nejsou nikdy patetický.

3 komentáře:

  1. Ale některé dospělácké věci je lepší se nikdy nenaučit.

    OdpovědětVymazat
  2. No souhlasím s PaFi, některé dospělácké věci se učit nemusíme..
    Nechápu to, ale tuhle písničku jsem teď, právě teď na YouTube doposlouchala. Nechápu.. teď mi dohrála, otevřela jsem odkaz od tebe.. a říkám si "To začala hrát znovu? Vždyť jsem nikam neklikala..." Páni. Je krásná, tahle písnička. (Moje je tady - http://www.youtube.com/watch?v=nkvLq0TYiwI - akorát jsou tam trošku jinak obrazy..)
    Asi vždycky budem sami za sebe. Ale jde o to, *jakým způsobem* a případně *s kým*.
    A doporučuju oddělit se od zimy k tenkému sklu ještě alespoň teplým a nejlépe teplým a barevným svetrem... :)

    OdpovědětVymazat
  3. myslim že všecky patosy světa a předstírání a fiaska jsou stejně nakonec k něčemu dobrý... jenže to je vždycky vidět až zpětně, nebo vůbec

    OdpovědětVymazat