Podvečer

A už ani nedodávám to hloupý "před", který mě kdysi.. rozesmálo?

(http://www.youtube.com/watch?v=uPgWFj-ZqIE&feature=related)

Přesně jeden z těch podvečerů, kdy vás mrzí, že nejste alespoň svátečním kuřákem, protože v těch chvílích byste prožili jeden ze svátků s nejhlubší a nejčarovnější atmosférou. Přesně jeden z těch podvečerů mi dneska naplnil.. mne.

Na přelomu léta a podzimu, při počátku nazlátlé hranice s nesmělým chladem pod svetrem a ve vlasech.

Už se nezamilujem na počkání. Netrápíme se pro okamžiky, o které bychom mohli možná přijít. Nepropadáme se tak snadno do cizích životů. Už se nám nezdá...

Přáli jsme si, aby některé příběhy dopadly jinak. Nasládlé začátky, i ty druhé, slibovaly co nemohly splnit. Jenom my jsme to nepochopili.. ani na podruhé. A troufni si říct, že napotřetí to bude jinak. Chyby nepoznamenané ponaučením nám brázdí životy. To je tím, že věříme na pohádky. Ale v aortách se nám pomaličku usazuje cynismus. Cynismus zakalenejch očí nepřítomně hledících do studenejch zítřejších duší...

Dejvice. A domů. A už teď málem minulé jeřabiny mi připomněly, že pořád ještě jsme to my. Jiný, ale stejně...