pondělí 31. srpna 2009

Kouzlo posledního prázdninového večera


Tento den bude památný přinejmenším tím, že mne poprvé napadlo cucat mražené nakrájené meruňky jako bonbóny. A stejně to má.. atmosféru. Celkem příjemnou. Uvědomuju si dneska, jak je muj život roztomile jednoduchej, a s jakou nostalgií na to budu vzpomínat za deset let.. jó, je to pohoda, když je vám chvíli všechno docela jedno, všechno máte docela rádi a život je docela prima. Takovej ten pocit, že na cokoli stačí říct jenom ,,Tak jó, proč ne.." a dál cucat mražený meruňky s trochu tupym výrazem ve tváři.

Nójo. A je to skvělá životní filosofie, která se mi v týhle atmosféře modeluje v hlavě, baví mě daleko víc než všechny ty hluboký myšlenky, aspoň dneska, přiznávám se veřejně. Dobře se najíst, vyspat, občas se s někym zasmát a občas s někym propovídat spoustu hodin (debaty o povrchních starostech vedou!), občas se poválet u seriálu s pudingem co v mističce hřeje na břiše, dělat spoustu spontánních věcí, občas si pořádně pobrečet a masochisticky se vyžít ve vlastní sebelítosti a pak se z toho vyspat, nebrat nic moc vážně, mluvit a psát nespisovně a říct všemu, co se mi nelíbí, ať si to trhne nohou. Jóó. Vždyť jakobych neměla dost času na to hledat životní moudra, je mi šestnáct, sakra. Kdy jindy si budu moct tak parádně užít svuj jednoduchej život, ? Prozatím na to všechno nějak kašlu (a prozatím znamená alespoň pro dnešní večer).

,,Možná že hloupý, ale krásný byl náš svět.." hm? :)

Mám ráda, ráda, ráda ty chvíle, kdy mne moje mlsná dožene až k tomu, že si sednu do tureckýho sedu na zem v kuchyni, mezi všechny ty drobky, otevřu skříňku a hledám.. mezi kompotama, kypřícíma práškama, starejma čokoládama, balíčkama s rejží a podobně. Otevřu nutellu, naberu si na prst, zavřu, vylovim takový ty veliký žlutý rozinky, nacpu si jich pár do pusy abych je vzápětí zajedla několika hrstma solenejch brambůrek. Přežvykuju a zamyšleně si prohlížim malou konzervu, ve který se podle všeho skrývá krabí cosi z Kamčatky. Ale na to si dneska netroufnu. Jsem ale odhodlaná snad poprvé v životě ochutnat mentolový bonbóny v zeleno-černym obalu, kterejm jsem se vždycky vyhejbala... to jsou zásadní životní události, co?

A pak si asi vyčistim zuby, budu chvíli číst a zejtra vstanu v půl šestý abych si stihla umejt vlasy... a půjdu do školy.

Tak jó, proč ne...

5 komentářů:

  1. Tě úplně vidím, jak sedíš na tý zemi :)

    OdpovědětVymazat
  2. Áá, žij, tohle je krása. :)

    OdpovědětVymazat
  3. juch, náš úžasně jednoduchej, mladej a povrchní svět:) tak jó:)

    OdpovědětVymazat
  4. hahhá Bum-Bác sem tam, pohoda jazz a no stress. :)

    OdpovědětVymazat
  5. pro tohle tě budu už navždycky obdivovat :-)

    OdpovědětVymazat