Nejdřív ze všeho jsem probděla noc - měla jsem hebký záda a pak mi bylo zle, zle, zle, smrkala jsem do kuchyňskejch papírovejch utěrek a měla jsem pocit, že jsem nic nezvládla a dál nic nezvládám. Pak jsem měla bolavý ramena a rychle jsem usínala vedle nešťastnic s pejsky, ve vlaku.. a pak se to začalo lepšit.
Dalších několik dní jsem mohla být jiná. Já jsem teď pořád jiná. Čím dál tím víc jiná, všemožnejma směrama, až sama nevím, co tím myslím... a čím víc jsem jiná (než dřív), tím víc jsem stejná (jako někteří lidé).
Nechávala jsem jedno svoje já (takový to okořeněný bláznivostí, hlučností, veselostí a pihatym nosem) nahlas žvanit a smát se a zpívat, nechávala jsem ho kvést na sluníčku v pestrých barvách, a krásné na tom bylo, že jsem mohla... že všechny ty divné řetězy nejistoty byly pryč.
Nechávala jsem jiný svoje já (takový to protknutý cynismem a rezignací na snahu být správná a dobrá) potichu mluvit a sdílet, nechávala jsem ho užívat anestetika porozumění, že si chvílema ani nepřipadalo tak špatné.
Škrábala jsem si štípance, často obdivovala duše, slova i gesta svých přátel, úžasných v jejich různorodosti.
Teď vzdávám snahu vyjádřit vše, co jsem cítila, vše, co se dělo... nemám šanci. A poslední dobou nic nedopadá tak, jak čekám a nic není jednostranné.. a to platí i tady.
Tak jako tak, patří vám můj dík, každému zvlášť za ta neskutečna (neskutečné roztomilosti, neskutečné laskavosti, neskutečné hravosti, neskutečné legračnosti a tak podobně), která v sobě máte a všem dohromady, za to, že.. jste?
Markétko, já děkuju tobě... :) Mám tě ráda a přeju povedené dny..
OdpovědětVymazatKrásně a dokonale vyjádřeno. Až mě z toho mrazí...
OdpovědětVymazatMakčítko...a však ty víš:) Krásně napsané a díky tobě krásněji než krásně prožívané:)
OdpovědětVymazatviděla jsem fotky, prečetla pár článků a teď jen tiše závidím a nahlas vám to přeju ;)
OdpovědětVymazatdíky tobě, maki...
OdpovědětVymazat