(http://www.youtube.com/watch?v=yBwue3V81QE&feature=related)
V hodině plynného spánku vrývám silou vůle letokruhy do kamení.
Prsty přejíždím po všech těch nezajizvených křivdách a po bradě mi teče namísto krve teplý, živočišný...ticho.
A dlouho opouštěná místa, na která jsem se už neměla vracet, se mi teď objevují pod zavřenými víčky a hlásí svůj návrat do mého života.
Je tu zima.
Tak se chytnem za ruce a budem mluvit o tom, o čem se nám mluví tak těžko. O tom, co se tváříme, že se nám neděje. Rozumíme si.
My, co stud schováváme za úsměv a tajíme smutky, obličej v peřinách.
Přiznáš se mi a já tobě.
...my, co koušem do plyšových ovcí:)
OdpovědětVymazatVe spojení s písní všeříkající..
OdpovědětVymazatmm, možná to znám....mm, možná vím..
OdpovědětVymazat