Šeptem

(http://www.youtube.com/watch?v=yBwue3V81QE&feature=related)

V hodině plynného spánku vrývám silou vůle letokruhy do kamení.
Prsty přejíždím po všech těch nezajizvených křivdách a po bradě mi teče namísto krve teplý, živočišný...ticho.
A dlouho opouštěná místa, na která jsem se už neměla vracet, se mi teď objevují pod zavřenými víčky a hlásí svůj návrat do mého života.
Je tu zima.

Tak se chytnem za ruce a budem mluvit o tom, o čem se nám mluví tak těžko. O tom, co se tváříme, že se nám neděje. Rozumíme si.

My, co stud schováváme za úsměv a tajíme smutky, obličej v peřinách.

Přiznáš se mi a já tobě.