středa 8. července 2009

Sama

(http://www.youtube.com/watch?v=USTq9wBSIv8)

Žíly jí prosvítaly skrz kůži, když stála před zrcadlem staré toaletky. Krucifix za zády a dlouhé praskliny v bílých stěnách. Všechny nedokonalosti její mladé kůže netaktně upozorňovaly na realitu. Přiotevřené okno a za ním dusno a šedá obloha.

Pohladila svůj krk a snažila se oddělit od sebe to, co cítí kůže na jejích prstech od toho, co cítí na krku. Přemýšlela, jestli má vůbec ještě co říct. Jestli její mysl obsahuje ještě něco, co trochu dává smysl.

Z polovičních barev staré místnosti čpěla esence zaprášených, minulých životů žen. Mládí i stáří a pomíjivé naplnění. Už po několikáté naposledy.

Hlasivky se probudily. Zpívala tiše dávnou píseň. Nerozuměla slovům, ale atmosféru pochopila lépe, než by se snad vůbec hodilo. Položila si ruku na srdce ve snaze zachytit slabé záchvěvy emocí.
Poprvé si v tom prastarém zrcadle pohlédla do očí. Nenalíčené byly jako nahé. Lil se z nich stud, nejistý strach a nejednoznačná síla žijící duše.
Dívajíc se do vlastních očí, hleděla i do očí všech žen, které se kdysi v té tenké vrstvě stříbra prohlížely. Patřila k nim.

Spočinula pak na bílé posteli, bosá chodidla se dotkla pelesti a se stejným smířením, jako by víla odevzdala své tělo chladné vodě, odevzdala dívka svou mysl dalšímu ze snů se stále stejnou pointou.

Učila se být sama.

2 komentáře:

  1. Ahoj, máš veľmi pekný blog. A tie články sú fakt krásne. Dúfam, že nevadí, že som sa sem priplietla. Poteší ma, keď sa prídeš pozrieť na môj blog.
    Joy

    OdpovědětVymazat