pátek 24. července 2009

Ráda stojim na špičkách, když mám důvod..

(http://www.youtube.com/watch?v=bYfrhnu-ATY)
Kreslím na papír obrazy s jednoduchým, matným nábojem. Ten zvuk mě naplňuje, něčím bez příchutě a vůně, když pod hrotem tužky se rodí lidská těla. A ta kresba je důkaz

Vzpomínám si, jak mělo nebe včera lososovou barvu a já studený kolena. A mluvila jsem z rozpačitosti, řekla jsem víc než kdy předtím, ale nezmlkla jsem, abych tak řekla všechno.

Pak se setmělo a byla to úplně stejná situace jako před šesti měsíci.. jen bylo o dvaadvacet stupňů tepleji, nikomu nešla pára od pusy a já se cítila o tolik líp...

Vzpomínám si, čím jsem si byla jistá a jak mi bylo. A dokud si vzpomínám, všechno to pořád ještě trochu je, trochu to trvá...

I když teď držím v ruce tužku a prší mi do pokoje.




Dál si vzpomínám, co bylo, dál si uvědomuju, co je a vidím, že je to pořád jenom víc a víc... otevřenej konec.

3 komentáře: