čtvrtek 7. května 2009

Víte...

Sluníčko jí prohřívalo vlasy a ona si máčela kotníky v sobectví, výčitkách a teskných básničkách, co končily tajeným smíchem...

Vlnovky barevnejma pastelkama, bolavý netělo, roztrhaný boty a tak trochu hrůza z toho, že je to všechno doopravdy. Že se to všechno vážně děje. Celej svět. Tak nepředstavitelné množství životů a neživotů...

Budu upřímná, tohle vůbec není to nejvyrovnanější období mého života. Zdaj se mi nehezký sny, to se mi nestávalo. Mám co dělat, abych se nerozbrečela když v autobuse vidím nemocné dítě anebo když si připomenu něco, co mi zmizelo z života, aniž bych to postřehla.. anebo když se stane cokoli jiného.

Šeřík vadne, svědomí pálí a v dlaních vyryté červené půlměsíčky - naléhavé nářky nehtů... dlouhé schody...

Vlastně se akorát moc bojím. Zdá se mi, že v jednom kuse o něco přicházím. A mám strach, že se mi to nevrátí, mám strach, že to bude pokračovat a že.. zůstanu sama. Mám strach, že nestihnu včas přijít na to.. kudy.

Studí cestičky vyšlapané na kůži. Lovíš myšlenky. Hledáš po kouscích sama sebe v zrcátkách, víš, že to nemá cenu... nepřestaneš.

Není to období ani tak smutné, jako zvláštní. A nemusíte mi říkat, že to přejde a tak. Že to bude dobrý. Já vím, že jo. Vidím to všechno až překvapivě jasně, všechno si uvědomuju, můj rozum někde vedle mě pracuje chladně a přesně. Velice dobře vím, jak skvěle se mám.
Jen to nic nemění na tom, jak mi je. Na tom, že se trochu bojím a je mi trochu smutno a úzko a.. zvláštně.

Jedinou společností jí byl vítr. Vítr, co roznášel po světě modlitby a přání. Vítr, co ochutnal všechna moře.
Sluníčko jí prohřívalo vlasy...
...roztřásla se jí ramena.

2 komentáře:

  1. Neboj.

    Konec něčeho znamená vždycky začátek něčeho jiného, nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  2. A nevyrovnané období střídá to vyrovnané. :-)

    OdpovědětVymazat