úterý 19. května 2009

O nadějích


V sedmnácté vteřině léto na okamžik zadrželo dech. Z nebe se sypaly bílé lístky odpuštění, jako pozdravy od beránků co se pásli po obloze a na těla usínajících lidí dopadaly růžové kvítky, rozplývaly se a měnily v jemnou hřejivou mlhu, políbení od červánků. Aby se nezapomínalo na něhu a hebkost lidských duší. Vzdor tomu, že mnohé je poztrácely, přišly o ně..

Dívka za závěsy, které nebyly dost silné aby jimi neproniklo denní světlo. S ospalky v očích, pihami a tělem, co občas bolelo a občas stonalo. Tělem, co jí zrovna v tuhle chvíli připadalo tak maličké. Napůl dítětem. Přemýšlela, jak sny přicházejí a odcházejí do z jejího života. A když vydechne poslední zbytky některého z nich, jakoby se někam hluboko do půdy malovaly ornamenty. A tak zůstávají její minulé sny zachovány, někde, kde je nikdo nevidí a nikdo se jich nedotkne. Odchází z jejího těla, ale nikdy docela neopouští svět.

Různobarevné bytosti na všelijakých místech pošetile měřily lásku na gramy. A divily se pak svému neštěstí. Těžko říct, jestli nedokázaly přestat, málo se snažily anebo je to nenapadlo. Plakaly, když jim žárlivost a závist kořenily život. Nevšimly si, že největší poklady nedostanou zvenku, že je nekoupí. Nevšimly si, jak jim to nejdůležitější roste ve vlastní duši. Voňavá pole.

Když léto na vteřinu zadrželo dech a obloze se zdálo, že se lidi málo hladí po vlasech, rozsypala po světě těch pohlazení dost, aby se dostalo na každého. Aby lidé zaslechli alespoň zdálky tichou melodii v rytmu něhy a naděje. Spoustu malých upomínek, že hřeje slunce a rostou květiny, a hlavně, že lidé se mají rádi. Že svět dovede být krásný. Každý den sypala obloha drobná povzbuzení po světě, jako semínka radosti do lidských duší.
Jenže některé z nich, zbrázděné strachem a sebelítostí, necítily nic.. a nic nepostřehly.

V jednom z těch okamžiků, dívka nevědomky přijala dárek, který jí obloha poslala. Jí a všem ostatním. Pohladila rozkousané rty, pousmála se a pod očními víčky jí vzklíčil nápad.

Namalovat někomu na holá záda.. galerii snů.

3 komentáře:

  1. Anooo, ano, hned se cítím lépe. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. jak to jen děláš, že tvá slova dokážou tak pohladit...

    OdpovědětVymazat
  3. jejda a nezlobíš se, že sem tě takhle zveřejnila? vždyť je to děsně roztomilej postoj! takovej Markétkovskej..:)

    OdpovědětVymazat