...odlesky černého, lávového skla. Nezbroušená, pravěká, pokojná moudrost z bolesti.
---
Poslouchala jsem jí a myslela trochu na Lůcu, která mi o ní dala vědět a trochu na Ashu, protože vím, že oni jsou prostě její...(http://www.youtube.com/watch?v=tmjPrdTNxQ0)---
Když je svěřila horké vodě, měly její vlasy barvu samotné duše půdy. Zatímco venku kvetly třešně...
Milí moji.. dlouho jsem s vámi nemluvila. Tak jsem si řekla, že to dneska napravím.
A její kůže byla hladká a teplá a..živá. Kolik si toho pamatovala...pro boha!
Musím ale říct, že není nějak snadné vám povídat, jak se mám. Myslím tím, dlouhodobě. Ono je to teď trochu zvláštní období. Jak Mangrah mluvila o střídání života a neživota.. tak něco takového. Ale něco zůstává stejné.. tak třeba, že jsem teď do sebe nacpala víc než půlku štrůdlu a za chvíli příjde máma a zeptá se, kdo to všechno snědl - a já nejdřív řeknu, že nevím, a nakonec se přiznám. Jak říkám, něco zůstává stejné.. hřejivé, všední, možná povrchní maličkosti, které znamenají víc než si přiznáváme.
Bledé rty jí hladila matná křídla motýlů, kteří se báli, že nežijí. Pak se stal čas nepřehledným a přestal dávat smysl.. a přímo tady, před ní bylo to, co je tak dávno pryč.
Ale je jaro a je to nádhera, navzdory tomu, že mám pocit, že mi spousta z toho nějak protéká mezi prsty. A tulipány letos rozkvetly o dva dny dřív, než loni. A večer předtím mi zpoza srdce odešlo něco, co mne tam tlačilo, ač jsem se to skoro naučila nevnímat. Mám z toho radost. Mám radost, že to takhle dopadlo, že ne vždycky je všechno tak definitivní, jak se to zdá... mám radost, i když jinou než dřív.
A tys řekl, že už ti o tom povídala, když jste tam stáli..
Kdysi.. kdysi nedávno.
Já vám mám dneska pocit, že to je všechno vážně prima. Když jdu za tmy domů, cítím všechno to jaro ve vzduchu a ono se mi rozpíná v plicích a je mi z toho tak... krásně a milo. Rok od roku to miluju víc, a jestli to bude takhle pokračovat, za pár let se celá rozpustím, až zase přijde období bílejch a růžovejch, voňavejch stromů, období zázraků.
A každym dnem už musej rozkvést šeříky! A jak já na to myslim, skoro se bojim, že se z tý vůně rozpustím už letos...Sakra, ten svět dovede bejt k uzoufání pěknej.
Koukněte, moji milovaní...
Svět se s náma točí. Pojď.. pojď a schovej se mi do vlasů, naučím tě dýchat.
to je TAK krásně pozitivní článek! uplně z něj na mě dejchá jaro a všechny naděje a vůbec.. mam z tebe radost:) a že sis na mě vzpomněla při poslechu vědce, ta písnička je prostě nepřekonatelná. já mam zas spojenou natalii merchant a viennu teng s tebou. a ještě paní sarkozyovou! a už tuze moc se těšim na ty tvoje nový vlasy a to všecko, co sme si slíbily..:-*
OdpovědětVymazatJé, to se mnou máš spojený dobrý věci, i když vůbec nejsou "moje", jako že jsem si k nim nepřišla sama, že je mám především od Jenn :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že ze mě máš radost ;) a ty vlasy.. no :D já se víc těšim na všechno to ostatní.. ten dort a tak :) (ještě stále s tim nejsem moc psychicky srovnaná :))
já Tě prostě žeru :) jinak se to říct nedá... :)
OdpovědětVymazatTak teď jsi mi úplně prosvětlila ráno :)
OdpovědětVymazatA já asi zřejmě navždy zůstanu hudební zásobárnou pro bloggery. No co, každý máme něco.
A při klipu k té písničce jsem si vzpoměla na jistý díl Červeného Trpaslíka. Aspoň teda při tom začátku.
Jé, Makičko, úplně mi to zvedlo náladu. Mám tě místo čokolády, važ si toho:D Krásné, krásně maminko:)
OdpovědětVymazat