pondělí 6. dubna 2009

Nevidíš do náznaků.

To je možná moje štěstí. Tak můžu mluvit a neodhalovat kůži.

(kdybyste to našli, pusťte si Porcelain od Red Hot Chilli Peppers, originální verzi. A když ne, tak ne. A žádné starosti. Není mi zle.)

A někdy, když se stane něco doopravdy důležitého, nemáme už k tomu co říci.

Vracet se do výchozích bodů, nejdelšími možnými oklikami, přes kopce, skály, sedřenou kůži a sevřená hrdla.
A vevnitř se všechno vaří, všechno o sebe dře touhou po nemožném, touhou odstranit ze světa prach a ze sebe všechnu špínu, z každičké buňky. Nesmírnou potřebou slyšet porcelain, a vědomím, že každou chvíli už musí něco nadobro povolit. Jenže, není zrovna čas ani místo. Vlákna praskají, jedno podruhém. Něco prosvítá na povrch.
Okolo mne se žene všechno to, co bych měla dělat a já zatím... stojím. Čekám. A přeju si, přeju, přeju.. ruce mi chladnou. Vím, kde je všechna moje krev, všechno teplo a všechen život.

Vítr mě chytal za pas a tisknul si mě k sobě, dokud jsem ho necítila až v žaludku. A když mi nadobro došly síly, když jsem už málem nemohla jinak, než přestat se snažit a začít padat, připomněly mi tváře známé dlouhá léta to, co jsem kdysi věděla. Usmívaly se, když praskaly skořápky a pravda se lila ven a pálila jak desinfekce. A já se smála taky. Naučila jsem se.

Pak - na pár chvil do jiného světa, tři kapky, a zase zpátky. Jenže věci už nejsou úplně stejné ale já nevím, v čem je rozdíl. Tuším, ale nedotknu se toho. Nevysvětlím to ani sama sobě. Vracím se do výchozího bodu. Ale ještě váhám. Hledám správná slova... Vítr bude čekat, až je najdu. Dlouze a trpělivě, bude mě zas chytat za pas a bude mi je tahat až z hrdla. Něžně nebo krutě, nebo obojí. Jenže je neuslyší. Neuslyší praskat skořápku, neuvidí, jak mi obavy a nejistoty a zklamání tečou po bradě. Bojím se ho, nebo si myslím, že je lepší se bát. Budu se smát. Naučila jsem se.

Z tisíce různých důvodů, pro spoustu napůl pochopených věcí...

... někdy, když se stane něco doopravdy důležitého, nemáme už k tomu co říci.

3 komentáře:

  1. Porcelain je moc hezká skladba.
    Asi mi tu teď bude hrát celý den..
    Markétko?
    Přeju, ať je průběh aspoň částečně hladký..
    .. a přeju úsměv, který bude lehký.

    OdpovědětVymazat
  2. ach ano...
    a já tu budu vždycky pro tebe, ať už se bude dít cokoliv. ať už budeš smutná nebo veselá nebo naštvaná nebo zklamaná, vždycky, slibuju. a brzy tě zas přijedu navštívit do Prahy a pak si tě sebou odvezu a budem jíst čokoládový dorty, ano?

    OdpovědětVymazat
  3. dneska!! dneska sem ti na naší zahradě vyfotila několik modřenců:) a co nejdřív ti je ukážu, ale zatim můj foťák stávkuje a odmítá se spojit s počítačem, nějaký technický problémy, ale snad to bude brzo v pořádku, tak ti je pak na blogu věnuju:)) když je máš tak ráda.

    OdpovědětVymazat