Meidži

Měla jsem včera takovej večer... vlastně hezkej. A přečetla jsem spoustu vašich článků, hlavně starších a celou tou náladou (a vámi) jsem se nechala inspirovat a pokusila jsem se po dlouhý době napsat básničku, byť nerýmovací. A asi na ní nechci zapomenout, tak jí zveřejním i tady...

http://www.youtube.com/watch?v=s4_4abCWw-w

Vyhlásili celostátní pátrání

po posmutnělym smíškovi

co zatoulal se

v prvoplánový pointě

...

Prohledali lesy

a prapodivnou ponorkou

se koukli až na dno

Ladožskýho jezera

kde pro samý bláto

přestali umět šeptat

...

Ale o to víc se jim zdálo snů

a celý další dvě věčnosti po sobě

pátrali po malém, naivním smíškovi

ve všech komínech a pampeliškovejch květech

...

No a hned ze začátku třetí věčnosti

nebo na konci období Meidži

staroušek,

patron všech kapesních atlasů,

co přišel o půlku levýho ucha

zakopl o negativy starejch fotek

nebo jen o myšlenku na ně

...

A racci a holubi

byli na všech těch fotkách

a křídlama mávali

jakoby se měl hned zítra

zastavit svět

...

A starouška napadlo,

že zapomněli prohledat oblohu,...