úterý 17. března 2009

Teď nedovedeš sevřít ruce v pěsti.

( http://www.youtube.com/watch?v=OW3_j6SoHXM )

Přeležela sis křídla, maličká... přeležela křídla, zacuchala vlasy, rozbolavěla oči.
Taková je pro tebe cena, když se chceš ve spánku přikrývat cípem klidu. A když se ze spánku usmíváš, vypadáš jako před lety. Přeješ si vypadat tak i s otevřenýma očima. Někdy doufáš, že to tak je. Ale mohla by to snad vůbec být pravda?

Když chodíš, kudy už jsi šla, vidíš co bylo a není a tvůj stín se topí v syntetických iluzích, vyráběných po stech. V iluzích, které praskají a prodírají se. Skáčeš za ním a v duchu se mu směješ.

Mlčky škrábeš omítku z cizích životů a rozdíráš si o ni svědomí. Vůle jako namožený sval, nasládlá bolest. A pak všechny ty věci, co se staly snad jen aby ses potrénovala v zapomínání.

Na rukávu souřadnice ruzyňského letiště, zbytek dosud nepochopen, nejspíš navždy nepochopen.
Když hranice navždy není dál než devadesát dní.

Nepřestáváš mít ráda.
Zkus se nadechnout. Zkus se rozhlédnout. Nech se obejmout a napij se čokolády.

Není třeba zapomínat. Stačí počkat.

maličká, ...

5 komentářů:

  1. obejmu tě a i tu čokoládu horkou ti uvařim, hlavně když ti bude líp..

    a todle je pro tebe:
    Bazénový dlaždičky spali na dně oceánu
    a když se probudily pískáním konvice na sporáku,
    skočily v umyvadle do odtoku
    a byly pryč, v tu ránu.

    :)

    OdpovědětVymazat
  2. To jsou ty sny a nesny,které jsou kolem nás a my je čestně vdechujeme...možná to je zíváním...

    OdpovědětVymazat