Pro sněženky

Hezký je, když někomu můžete říct, jak ho máte rádi, myslet to velice vážně a hluboce, a přitom to říct úplně jen tak, bez rozmyslu a rozpaků.

---

Dost možná, že je pěkně bláznivý mít pocit, že nejlépe vás znají a nejlépe vám rozumí sněženky. Možná, že je bláznivý vypravovat jim v myšlenkách, vypravovat jim v pocitech, v chutích a ve vůních, a tak nějak cítit, že všechno chápou, že všemu co je ve vás a co se s vámi děje, rozumí vlastně ještě daleko, daleko lépe než vy. Že bez vysvětlení dokonale pochopí každý jemný a neurčitý pocit, který nedovedete popsat, ba ani pořádně se na něj soustředit.

Jo. Možná že to je bláznivý. Ale je to krásný.
Tyhle prosté, něžné, jarní kvítky jsou mými mudrci. Když se na ně podívám, nebo se jich dotknu, zavane mi do srdce něco nekonečně moudrého. Němé moudro s jemňoučkou, téměř nezachytitelnou vůní. Moudro a láska, přičemž obě ta slova vyjadřují totéž.
A tyhle květy... vás nikdy nebudou soudit.

A když vás někdo chápe, a dovede vám předat pocit, že všechno je v pořádku tak, jak je, třebaže tomu nerozumíte, jste zmateni a nevíte - tak, i když je to sněženka a je to sebebláznivější, je to fajn. Je to tak fajn, jako ta chvíle, když neskutečně unavení uleháte do voňavých peřin.

Takže, takhle fajn já se teď občas mívám. A pak taky občas ne. Protože věci jsou teď hodně zvláštní a pro mne ne tak docela pochopitelné a někdy také ne úplně příjemné. Ale vůbec to nevadí. Ani to, že se občas motám a občas si naříkám a občas se bojím. Sněženky mi říkaly, že to nevadí a že všechno je dobrý, víte?

A sněženkám já věřím.