A pak třináct metrů nad zemí, jedenáct nad světly, prý žlutými. Chuť vyzpívat si duši z těla. V tónech krásných, až z toho je člověku ouvej. Když vidíte nádheru ve smutku a zoufalství.
Povídala bych. O kolážích z nesmyslů a smyslů jen polovičních a smyslů naplněných obyčejnem, co se převlékají za vznešené nesmysly anebo krasavice s hlubokýma očima... jenže je to asi trochu nuda.
Lidi se jmenujou jako postavy z maxipsa Fíka a tak.
...někde voní vanilka.
...a svět nám chce popřát dobrou noc.
Tak... dobrou noc.
OdpovědětVymazatDen dvanáctý,den dvanáctý,maki!Akorát se nějak moc dobře nepovedl,i když tam byly fajn momenty,to ano...A ten Tvůj?
OdpovědětVymazatinu zní to jako cokoliv, jenom ne nuda... :-)
OdpovědětVymazat