čtvrtek 26. února 2009

Počkám na tebe...

Nespím v posledních dnech dobře. Dnes to nebylo jinak.

A den předtím, zdálo se mi o sněženkách, co mi zvadly v rukou.

A já nechápala, co se děje. Chtěla jsem se ptát, ale nevěděla jsem jak...a taky jsem se bála. Říkala jsem, že něco je špatně...

Pak se sen změnil.
...

Ve tři jedenáct v noci, po dvou hodinách usilovné snahy spát, po několika záchvatech kašle, sami v bytě, sami v sobě...
hlavně v sobě.
...ve tři jedenáct v noci, už někdy neobelžete sami sebe. Ve tři jedenáct v noci, přiznáte si pak svoje trápení a svojí samotu. Přiznáte si je, i kdyby neexistovaly. Ve tři jedenáct v noci, máte pocit, že slyšíte, jak se vám někdo vysmívá...
Ve tři jedenáct. Máte slzy v očích.

Chodíte minulostí, zase. Pomyslíte na každý detail...na stéblo trávy v kapse, na kapky deště na brýlích, na oslovení... Když nemůžete spát, je dost času vzpomínat na detaily. Až vás vyděsí, co všechno si pamatujete.
A nejhezčí vzpomínky potom nejvíc bolí. A je jich tolik! Snad až příliš, než aby se mohly v pár dnech změnit v nic. Nebo ne? Nebo to takhle chodí?
A já nechápu, co se děje. Chci se ptát, ale nevím jak... a taky se bojím. Říkám, že něco je špatně...

Nakonec zabřednete do neklidného, nehezkého spánku - jakoby vám ho snad připravili ti, co se vysmívají. Jakoby se slitovali a s pobaveným výrazem ve tváři vám dopřáli nakyslý spánek se spoustou komických a nesmyslných snů. A ty sny dokonale dokreslí celou situaci.

Pořádně si nafackovat a pak se hystericky smát.
Sny jako kruté metafory k vašim trápením.
...

Nepočkáš. Dneska už ne. Proto je mi smutno.
...

Končím předposlední větou.

6 komentářů:

  1. Jen malá rada - "usilovná snaha spát" k usnutí v 90% případů nevede, mám-li mluvit z vlastní zkušenosti. Vím, že člověk si občas nemůže pomoct, ale když budeš mít znova problém usnout, zkus si udělat "virtuální" procházku městem, místy, kde to máš ráda. Je to rozhodně příjemnější na usnutí než procházka minulostí. Nebo cokoli jiného, lehkého, ale ne "usilovnou snahu".
    A Markétko, přeju ti hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale v noci, i když člověk nemůže usnout, to je stejně všechno skoro jako sen. Aspoň já si ráno pak většinou nic nepamatuju, a když ano, tak leda pořádně, snově zamlžené. Tak zkus brát i tohle jen jako sen, který odešel, který se snad už nevrátí a nebude tě trápit :)

    OdpovědětVymazat
  3. Máš pravdu, taky mám pocit, že to celé v noci vlastně skoro nebylo... :-) ale měla jsem poznámky na papíře, tak se mi to asi vážně nezdálo :)
    Ale ty pocity jsou už pryč, takže.. je to fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. smutný to bylo... ale zas vidím, že je všechno propojené, a... achjo. hlavně aby bylo nadále jen lépěji. opatruj se...

    OdpovědětVymazat
  5. Znám ty klauny.Ty,co se v noci smějí,že nemůžeš usnout,že ti kapou slzy.Odfoukala jsem je.Byl to tvrdej boj,ale...vyhrála jsem...
    Začínají se mě zmocňovat.drrží mě pevně.moc pevně.A člověk se pak diví,že nemůže spát..
    Přeju krásný sny,má milá...musí být líp.Víš,věř...taky věřím

    OdpovědětVymazat
  6. Ptala ses....odpovídám
    (web)

    OdpovědětVymazat