čtvrtek 8. ledna 2009

Spleteno do copánků

(http://www.youtube.com/watch?v=WUk9upBpxLc)

Jsou lidé, kteří nepotřebují klíč... kteří se nemusí ptát - a vědí o tom.

Nacházím vzpomínky po kapsách, a k většině z nich patří jediná vůně.
A jenom pár písmenek...

A nejen po kapsách - také mezi pramínky vlasů, v ptačím zazpívání, v světle pouličních lamp, dlouhých, svěšených větvích bez listů... každý den se na mě usmějí z tolika různých míst, pohladí mne.

...po vlasech

Když jdu přes těch pár schodů, znovu a znovu cítím na svých ramenech... cítím ve svém srdci... a slyším... ach.

A pak, když vám zapadá sníh do rukávů, při dělání andělíčků.. pak, když sluníčko zbarvuje pramínky vašich vlasů dozlata.. pak, když si bradu schováte do tepla pod šálou.. pak, když s někým utíkáte pro čokoládu z automatu a víte, že to je přesně to, co potřebujete - pak se svět zase třpytí bezstarostností, radostí a nádhernou nevinností těch drobných radostí.

Pak si říkáte, jak je to všechno fajn.

Akorát lidi mají někdy zlé oči, které postrádají laskavost, soucit a klidnou toleranci... a z toho občas zamrazí u srdce. A ubránit se té směsi lítosti a hořkosti, která se ve vás v takových chvílích rodí - to ještě tak docela neumím. To jsou chvíle, kdy si nejsem jistá.

...mluvila buď pro sebe nebo se snažila promlouvat k páře stoupající z hrnku. Oni jí slyšeli. Ale když otočila hlavu, nebyli tam... a potom začala přesvědčovat sama sebe - aby mlčela.

V pátek večer, především.

7 komentářů:

  1. Sice nevím, co se stalo, ale něktrá z představ toho zní moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  2. Ach probůh, tahle písnička? Uá! Tahle písnička na mě působí tak silně, až se bojím. Silná, krásně silná, silně krásná.. Ach ach.. Úplně vidím tu scénu ve filmu. Ach jé.. ..no ale dost k písničce. Ach ta je.. ne, zatím jsem ji slyšela už čtyřikrát, zatímco jsem přečetla jen tři odstavce tvého článku. Jestli dovolíš, tentokrát si tu písničku ke článku radši vypnu. :)
    Všechno to zní krásně, všechno. Usmívám se, protože se ti povedlo krásně vykreslit atmosféru, jako už tolikrát.
    A zlé oči? Byly, jsou a budou.. ale někdy můžou i tyhle ledové oči naším přičiněním roztát a na tváři potom roztaje úsměv. Jde to..

    OdpovědětVymazat
  3. Iron and Wine, to máš taky ode mě z mp3? :) Jsou skvělí.

    Ano, lidi mají zlé oči. Ale my je mít nemusíme. A když budeme mít hodné oči, možná i ty zlé oči jednou roztají...

    Umíš krásně psát o obyčejných věcech, Markétko. Tak, jako nikdo jiný.

    OdpovědětVymazat
  4. Ať nemlčí. To bolí více, než cokoli jiného :(
    Někdy mi také srdce zamrzne po cizími pohledy

    OdpovědětVymazat
  5. Máte to ale štěstí, po kapsách nacházím pouze drobné..

    OdpovědětVymazat
  6. Neměla by mlčet.

    (Leda v těch situacích, kdy je slov netřeba...)

    OdpovědětVymazat
  7. Sou chvíle ,kdy je fajn. Ty kdy prostě žiješ a nepřemýšlíš nad minulostí a budoucností. Tím proč sou věci tak ,jak sou a ne jak chceš ty. I hezké vzpomínky můžou být smutné. Chápu. Snad.

    OdpovědětVymazat