pondělí 5. ledna 2009

Pokoru.

(Nebudu sem dávat odkaz na tu píseň. Ale jestli chcete a máte kde, pusťte si k tomu - nebo spíš jen tak - Masopust od Nohavicy. Tobě za něj patří ještě jedno poděkování. )

Věci dopadly, jak asi dopadnout musely.

Ale ne, nemusely, jasně že nemusely. Ale to nezáleží na mně, tak co.
A pak - ještě nedopadly, mám dojem, že teprve padají a všechno to bolení přijde až uvidím, že opravdu dopadly, definitivně, a až to pochopím i srdcem a nejen hlavou, že je to vlastně začátek - jen ne pro mne.

No co, dětma nezatopíš.

Ale říkám to "No co." - ač docela upřímné - jen proto, že se mě ten závan chladu z konce (který přišel dřív, než začátek?) ještě nedotkl.
Znáte to - když někdo otevře okno, ale ta zima, která se dere do místnosti se vás dotkne až za chvíli, i když už v první chvíli víte, že tam je, že už je v místnosti. Tak o tomhle mluvím.

Ale pár nadějí ve mně ještě zůstává a odhánějí ten chlad. Nepřestávají dýchat a žijí z těch pár okamžiků, které znamenaly tolik, na kolik bych si ještě před půl rokem vůbec nepomyslela. A i tak je mi to možná svým způsobem málo...
Nu, a jak se mé naděje nevzdávají, a jak se mě to chladno ještě nedotklo, je mi vlastně dobře.

A pak, až nebude, nevadí to. Zvládnu to, s trochou pokory a s pár chytnutími za ruku, pár pohlazeními a pár dny... budu se pak radovat a pochopím pak, že je to tak, jak to být má.

Těžko se přichází o představy a o sny, uprostřed pohádky. Když jste obklopeni nádherou a zázraky.

Jen něco v tom všem, v té bílé kráse, která je u mne a snad i u vás - zdá se mi být nesmírně žalostné.

A zima chvílemi už ani nestudí, ale jenom bolí.

To je to, co je mi trochu líto.

6 komentářů:

  1. Myslím, že vím, o čem mluvíš.
    Je mi líto, že se to stalo. Mluvíš smířeně s tím.
    Drž se. Zvládneš to.

    OdpovědětVymazat
  2. Mé sny jsou slepy k zázrakům a pohádkám, co všechno mi uniklo skrz přivřená víčka, ve snaze skrýt očí před vánicí.
    Děkuji Ti za naději :)

    OdpovědětVymazat
  3. Za písničku nemáš zač. Taky ji mám ráda. A neboj, vidím to, vidím spoustu věcí, kolikrát možná s větším nadhledem než ty, a neni to zas tak beznadějný. A ty to zvládneš. Tak, jako vždycky ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Myslim, že vim, o co jde a neni mi to jen trochu líto, asi i víc. A tolik se cejtim jako ty.. Jen to neumim tak pěkně vyjádřit.

    Mam tě ráda:)

    OdpovědětVymazat
  5. Ach jéj... jak jsem to četla, tak jsem se čím dál tím víc cítila.. asi tak, jak ses ty cítila, když jsi to psala. Protože ty to dokážeš tak dokonale vyjádřit. Asi za to může i atmosféra Nohavicova Masopustu.
    Makičko..drž se. Posílám objetí. A třeba se brzo uvidíme, tak ti ho předám osobně. Zvu tě na horkou čokoládu třeba tady do kina. Mají tu dobrou, opravdu, hustou a hodně druhů... (Lákám, lákám. ;)) Měj se zatím hezky.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju strašně moc:) Nebyla jsem vůbec zklamaná, to ani v nejmenším, potěšila jsi mě a vykouzlila mi úsměv na tváři, jsi poklad. Ještě jednou děkuju!

    OdpovědětVymazat