pátek 2. ledna 2009

Pestrobarevné uličky a přívětivý úsměv

(http://www.youtube.com/watch?v=rQz5gvhYkAU)

Vyzobala jsem už všechny mandle.Teď přijde řada na rozinky. A pak lískové oříšky? Uvidíme.
Nu, to jen, kdyby vás třeba zajímalo, jaké jsou mé preference v oříškovo-sušenoplodové směsi.


Stejně člověka trošku zamrzí, když zjistí, že lidem na některých věcech záleží tak málo, že za ně nechají rozhodovat minci. Když si vzpomenu, že dřív by to nedopustili. Když si vzpomenu, co dřív říkali... i když ne mně. I když ano, mně také.

A lhostejnost se nám usazuje v pohledu tím víc, čím lépe se známe. A já nevím, jestli mi je z toho smutno. Když jsem to vlastně chtěla?

Panna nebo orel? Orel je mlčení.

Tak prý panna. Chm.

...

Měla jsem velice zvláštní oslavu příchodu nového roku. A opět "oslava" vůbec není ten správný výraz.
Byla jsem ten den sama, úplně sama. Poprvé. A bylo to tak dobře.
Mám pár novoročních předsevzetí, která nejsou tak docela předsevzetími. Jejich obsahem není přikazování ani zakazování, nemají konkrétní cíl.
Jen jsem sama sobě do dalšího roku dovolila pár věcí.
Dovolila jsem sama sobě dělat občas věci, které se zdají hloupé, když po nich moje srdce zatouží. Dovolila jsem si chybovat a zakopávat. Dovolila jsem si plakat. Dovolila jsem si křičet a zpívat a tančit a mlčet. Dovolila jsem si být dítětem a bláznit. Dovolila jsem si milovat. Dovolila jsem si... dovolila jsem si žít.

Ano, když budu chtít, vážně chtít - tak smím. Nevím, jak vy, ale já ano.

A myslím, že kdyby člověk dělal pořád věci jen podle toho, jak si myslí, že by je dělat měl, kdyby si občas nedovolil udělat něco jenom kvůli tomu, že to chce... kdyby si nedopřál to potěšení, které zná každý, který občas udělá něco prostě proto, že má chuť to udělat...přece by to nebyla taková zábava, none?
A já zábavu docela ráda. Nevím jak vy, ale já ano.

A tak dovoluji sama sobě občas někoho jen tak obejmout, když budu mít chuť. Vykašlat se na to, jak by to mohlo vypadat a všechny tyhle řeči.
Říct někomu, že ho mám ráda a říct někomu, že je doopravdy skvělej. Prostě protože budu mít chuť to říct.
Koupit si spoustu kytiček a veliké balení čokoládek s mentolem uvnitř, i když to třeba zrovna není to nejrozumnější.
Zeširoka se usmívat na lidi v tramvaji, i když si pomyslí, že jsem bláznivá.

Říkám sama sobě jedno veliké, barevné a přívětivé: To víš že můžeš, jestli chceš...
Píšu si to za uši a píšu si to do srdce a budu to nosit u sebe, každý den, každou minutu.

A před očima se mi neurčitě rýsuje a proměňuje spousta různobarevných uliček, kterými budu ten příští rok procházet. A je tolik možností. A já se vážně těším, i když ještě nevím, které to budou. No a vlastně právě proto...

A neplánuji si prožít nepřekonatelně veselý rok bez jakýchkoli starostí a problémů a slziček. To ne. Jen plánuji ten rok prožít. Tak dobře, jak mi to jenom půjde. (A víte, že si docela věřím, že mi to půjde hezky? :-))
Plánuji si pestrobarevný rok.
A že mi třeba občas bude smutno? Jasně že bude. No a? Vždyť to zas tak moc neva. Vlastně to docela patří k věci. A člověk pak díky tomu občas zjistí, že má vedle sebe anděla - milého, hodného člověka, který je ochotný pomoci, jak jen to bude v jeho silách. A už to pomáhá a už to je hodně... a je zkrátka moc hezké a příjemné něco takového zjistit. No ano, každý mrak má přece stříbrný okraj. Další věc, kterou si píšu za uši a do srdce.

A tak, prosím, až budete někdy něco moc chtít, ale budou vás tížit a brzdit starosti kvůli tomu, jak je to rozumné nebo není... vzpomeňte si třeba na mě. A dovolte si to. Vždyť se pro jednou nic nestane. A mějte z toho radost, z toho, co jste si dovolili... a já vám za to pošlu povzbudivý a pochvalný úsměv.

Zkuste také vybarvit svoje dny všemi možnými barvami. Totiž těmi, kterými zrovna budete chtít.

Dobře, milí moji?

6 komentářů:

  1. To je hezké. Já rozinky jím vždycky až nakonec. Oříšky a mandle jsou prostě lepší.

    A omlouvám se, že nemůžu říct nic smysluplnějšího. Nemám čas, visím na chatu ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Mince rozhodují…ano. Sice jí za sebe nenechám rozhodovat, protože mě to ani nenapadne, ale je asi pravda, že rozhorují často.
    Víš, že Ti někdo něco říkal…asi Ti teď napíšu něco, co se Ti nebude moc líbit, ale lidi se prostě mení. Svět také. To, co někdo říkal, se může změnit, aniž by Ti to řekl. Někdy to je velmi bolestivé. Věci, na kerých záleželo, a které byly důležité, se změnily.
    Jen do toho. Začni takhle žít. Doufám, že se to nezvrtne a bude to fajn. Jen snad na lásku pozor. A chraň se.
    Co když si na tebe vzpomenu už teď? A co když jsem si vzpoměl v minulém roce? Při důležitých chvílích?
    Tenhle rok bude jistě velmi zajímavý. Ale domluvíme se. Sejdeme se na jeho konci takhle na blozích a vzpomeneme si na začátky.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky si plánuju mít krásnej barevnej rok...už od prvního dne...cítím to, letos se to povede :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jej tak tak to je opravdu moc pěkně napsané ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mám spoustu pastelek, snad budou na to naše vybarvování stačit! A opět, nádhernej článek, krásně se to čte. A musim ti nastotisíckrát poděkovat, má milá Markétko, protože jsem se uplně zbláznila do Motherland a The Tower a písniček od Carly. A komu za to vděčím? No přece TOBĚ:) Děkuju!

    OdpovědětVymazat
  6. Dobře, Bum-bác... Usmívám se, protože to, co jsi napsala, bylo to nejkrásnější novoroční předsevzetí, nebo přání, co jsem viděla, slyšela, obdržela... To nejkrásnější, co ke mě dolehlo. A máš pravdu. Nemá smysl držet se sešněrovaná. Když budu doopravdy něco chtít, smím. A udělám to. A nebudu se bát. A třeba si zasloužím tvůj pochvalný úsměv=)

    OdpovědětVymazat