pondělí 26. ledna 2009

O mlčení a hladině.

Dnes to byla veliká hromada nepochopeného mlčení.
To já jsem nechápala.
Měla bych?

Já jenom, že už... asi nejsem ochotná trápit se, když svítí sluníčko. Když se mi nechce se trápit. Když mám modrý korále z pouti.

Ale je těžké na to nemyslet. Vždycky to tak je, když někomu drahému není dobře. Je těžké trochu se nemračit. Vůbec mi to totiž není lhostejné...

Jenomže někdy člověk pomáhat jednoduše nemůže. Někdy nedostane sebemenší příležitost.

Tak jediné, co můžu udělat je pokusit se postarat o to, aby se trápilo o jednoho člověka méně. To už chápu.
A tak... se pokouším.

...

(http://www.youtube.com/watch?v=_ynsSRxe6fg)

Povídali něco o rtuti a nářcích. A plamenech a hlasivkách.
Jí z toho bylo trochu úzko, i když moc neposlouchala.
Pak se rozpomněla na srpnovou noc, na rozvázané tkaničky, houpačky a dlouhé stíny na chodníku. Rozpomněla se, jak tenkrát byly věci jednoduché, průzračné, milé. Ve vzpomínkách se opět vrátila až úplně na začátek. A bylo jí úzko ještě o kousek víc.

Jen jí překvapilo, kolik je v tom pocitu kouzla. Nevadil jí. Už jí nevadilo smutno, úzko. Nebylo to nepříjemné. Smutné tóny, smutná slova, oči, vzpomínky... nořila prsty do toho pocitu, nechávala se jím unášet a zdálo se jí, že srdce jí tluče trochu jinak než obvykle.

Zavřela oči, sklonila hlavu, pramínek vlasů jí pohladil po tváři.

Pak už jenom cítila, jak se hladina houpe v rytmu jejího dechu.

2 komentáře:

  1. páni, to teda fakt netušim, jak se ti podařilo najít ten velkej kroužek nad U! děkuju:)
    poslechla jsem si ten valčík od Oldboy a je to strašně moc poslouchatelný, chci se to taky naučit hrát na klavír!
    a ty poslední tři odstavce... tolik smutku a krásy v jednom jsem snad ještě nikdy nečetla..

    OdpovědětVymazat
  2. Něco je mi známé, něco nikoliv.
    Netrap se. Někdy doopravdy nemůžeš pomoct.

    OdpovědětVymazat