Ani na jedné ani na druhé straně.
Jenom...maličká, schoulená v teple a útulnu té klíčové dírky. Mezi všemi milými věcmi. Kde ještě moc nebezpečí nehrozí.
Bojím se druhé strany.
Bojím se o sebe.
...bojím se sama sebe.
A už zase, už zase, už zase.. mám rty rozkousané. Pálí.
Tak strašně chci, aby ten strach byl zbytečný... ale neumím věřit tomu, že je.
Už příliš dlouho je... ve mně.
Mám také strach...
OdpovědětVymazatNebojme se.
Slunce,sviť...
V klíčové dírce.. někdy bych taky radši zůstala někde na pomezí, někde mezi první a druhou stranou.
OdpovědětVymazatJenže ve většině případů to nejde vůbec, a ve zbytku případů se člověk na druhou stranu chtě nechtě bude muset později podívat.
Možná je čas rozhodnout se a vydat se na druhou stranu. Abys zjistila, jestli byl strach zbytečný nebo ne. Možná.
Ráda bych řekla neboj se. Posílám objetí.
V klíčové dírce nemůžeš žít, protože jednou tam někdo strčí klíč.
OdpovědětVymazatSvět se mění, lidi taky.
jediné, čeho je třeba se bát, je strach... myslím, že ten ti právě teď škodí úplně nejvíc ze všeho...
OdpovědětVymazatdrž se, jdi si za svým, Maki.
*hug*
Nejvíc se člověk vždycky bojí vlastního strachu. Když se mu postaví čelem, tak většinou zjistí, že nic není tak hrozné, jak to vypadá.
OdpovědětVymazatPostavit se mu čelem ale stojí hodně síly... Ty jis v sobě ale máš, vím to.