V tom okně se pomalu rozsvěcí a zhasíná světýlko. A pak znovu rozsvěcí.
Sklopím oči.
A pak už ho nenajdu.
Už zase světla sídliště. A sníh už roztál. Už zase vykloněna z okna a už zase ta chuť zpívat.
Zase.
Akorát dnes večer nevím, jestli se mám sama sobě smát anebo se pokoušet se uklidnit anebo se nechávat nést? Asi se necítím ani na jedno. Tak si říkám, že na tom nesejde. Pro dnešní večer - aspoň pro něj.
Přiznávám se, asi potřebuju spát, nic víc. Přiznání monstrózního sýra.
Přeju dobrou noc tomu sýru.
A taky jazyčníku a dětem toho člověka, co napsal Úvod do teorie verše, antidepresivní rybičce, sobím rohům s rolničkami, kartáčku u dřezu, Váňovi, s červenou mašličkou na tlapce a.. a cianobakteriím především!
Nebo ne - především vám, co jste včera jedli liči. Vám, rodino.
Vánoce to byly vskutku výjimečné.
Hm. To je super.
Zíf, milí moji. Zíf.
Markétko, cyanobakterie se píšou s tvrdým Y. Asi jsi špatně četla Jazyčník.
OdpovědětVymazatByly výjimečné, byly! Nejkrásnější ze všech.
Vskutku? :-) Nu, co se dá dělat, už tam nechám měkké, líbí se mi to tak víc :-)
OdpovědětVymazatTady to nějak potemnělo! A jestli je to tvoje oko, drahá Markétko, co kouká někam nahóru tady v záhlaví, tak musim říct, že je moc pěkný. Takový.. Čokoládový. Ta jeho barva tedy.
OdpovědětVymazatje to tu hezké...barevné...
OdpovědětVymazat