úterý 2. prosince 2008

O vločkách, které nepřišly

(http://www.youtube.com/watch?v=nnboUbOGDOM&feature=related)

Včera v noci jsem se opět dívala na sídliště, než jsem šla spát. A najednou se mi zdálo, že se všechno nějak zvláštně třese. Byly to Vánoce - spousta lidí dala do oken ty blikající věcičky a.. tak se svět třásl.

Sledovala jsem chvíli to chvění a dala jsem na pár okamžiků úplnou volnost myšlenkám...

Myslela jsem na člověka, který mne dokáže tak snadno zničit. - A teď nemám na mysli takové to obyčejné a opravdické zničení, spíš...to, že síla v něm mnou občas otřese jako tlaková vlna. - Ale "zničí" mne tak, že mě to postaví na nohy.

Myslela jsem na jiného člověka, který by mě také mohl zničit, doopravdy. A pak na to, že jich je vlastně tolik. Že by to pro ně nebyla žádná zvláštní námaha...

A bylo mi z toho hezky. Moc hezky z toho, že je tolik lidí, kterým dávám důvěru a nebojím se jim ji dát.. tolik lidí, kterým by stačilo udělat pár jednoduchých pohybů, a dokázali by mi pořádně pochroumat srdce - ale já vím, že to neudělají. Vím, že nechtějí.
Myslím, že vím, co dělám, když se jim svěřuji do rukou...

Ještě chvíli jsem se dívala a najednou jsem si přála vidět sníh, padající vločky.
To víte, že jsem je neviděla.
Ale řekla jsem si, že to nevadí.


Najednou jsem někde okolo své mysli začala cítit něco.. něco, co jsem ještě dost dobře nedovedla pojmenovat. Jako když vidíte přicházet člověka v mlze. Víte, že jde k vám, ale ještě ho nepoznáváte. Dala jsem tomu chvíli, cítila jsem, jak mi to pomalu prosakuje do vědomí...
Byla to trpělivost. A ten jemný pocit mě za chvíli celou pohltil a já pochopila, že je v něm několik odpovědí, které jsem hledala. Že jsou v trpělivosti. V čekání - bez neklidu a hořkosti.

Myslela jsem na to, že já přeci můžu počkat. A tak tedy počkám.

Tento tichý, hladivý pocit mě donesl skoro až ke spánku...

Ale ještě než jsem doopravdy usnula, na chvíli jsem pomyslela na ovoce, co prý chutná jako marcipán.

A pak jsem si popřála dobrou noc.

4 komentáře:

  1. Páni, takový ovoce bych taky chtěla ochutnat.. Jednou jsem jedla něco a to chutnalo jako lidský nohy, to moc dobrý nebylo:/ A ta písnička od Tori je strašně pěkná, taková uklidňující, moc hezky se to poslouchá:)

    OdpovědětVymazat
  2. a jestli to ovoce bylo *zakázané* tak je sladší než marcipan, tak omamné až se hlava točí...
    vidíš, já čekat nedokážu a tak utíkám do světů za zavřenými víčky

    OdpovědětVymazat
  3. Můj děda by ti na to asi řekl, že nikomu nemůžeš věřit, leda svojí rodině a někdy dokonce ani jí ne. Ale já s ním nesouhlasím. Je to hezké, když člověk může drůhému důvěřovat. Na světě přece nejsou jen samí zlí lidé.

    Škoda, že nesněžilo. Kdyby začalo, bylo by to úplně magické :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé, to je taky dobrej Garfield, s tim prohazováním odpo a dopo ledního schrupnutí, děkuju:D
    Jinak, jak jsi se vyjadřovala k tomu K.. Jsem ráda, že mi rozumíš. Fakt se někdy dokážu kvůli lásce chovat jak absolutní pitomec a dělám vylomeniny, naštěstí se tomu vždycky časem dokážu zasmát:) Je to tragikomedie, ty vztahy.. Snad se máš krásně, Markétko:*

    OdpovědětVymazat