neděle 21. prosince 2008

Konejšení

(http://www.youtube.com/watch?v=V5A2IAgyQEg)

Kdyby se mělo stát něco, něco zlého a těžkého, něco, co mi ublíží tolik, že moje srdce by mohlo ztvrdnout a já zahořknout - chci, aby to bylo v prosinci. A aby v ten den po týdnu škaredého počasí a nebe pokrytého neprostupnou šedí prosvitlo mezi beránky na obloze slunce a objalo mě, tak jako to udělalo dnes. A chci ten den slyšet tuhle píseň.

Aby mi to všechno připomnělo, že na světě je něco hrozně krásného a jemného. Aby mi ty věci zůstaly v srdci.

Žene mi to do očí slzy. Tolik mi to sluníčko chybělo a vlastně jsem si to vůbec neuvědomila. Byly to ty kouzelné paprsky, co jsem potřebovala. To, jak se všechno zdá jiné, když tu jsou.
A snad... ta Julia.


Je v tom moře něhy a útěchy. Jako když vás ta nejbližší bytost chytne do náručí a tiše k vám mluví "Šššš, ššš, neboj...neměj strach, zlatíčko. Tohle zvládneš. Zvládneme. Přežene se to a všechno bude zase v pořádku. Už brzy. Neboj..." a vy jí věříte. Zcela jí věříte. Každé slovo, každé pohlazení a každé pousmání. Každý nádech a každý výdech.

A jste na chvíli.. tak ztracení, tak křehcí, tak milující, tak plni důvěry, vděku ale vlastně i smutku a strachu.

A v tu chvíli -a vy to víte- nemusíte a ani nemůžete dělat nic. Nic než cítit. Nechat každý z těch pocitů, aby se přímo dotkl vašeho srdce, aby se v něm rozezněl, jako tón v těle kytary. Každý ten pocit si připustit. Neschovávat se. Neutíkat. Poddat se, na okamžik...

Pak všechno nechat odeznít, uklidnit mysl, otevřít oči, narovnat záda.

A zase jít.

4 komentáře:

  1. Něco podobného jsem možná zažil. A možná…možná.
    Když by se mělo stát něco strašného, tak bych akorát chtěl, aby po tom bylo něco hezkého.
    Doufám, že prosinec nebude měsíc katastrof.
    Hezké pocity. Probuzení z nich ale tak hezké není.
    Zase jít. Jo…zase jít. Jak jinak.

    OdpovědětVymazat
  2. Maki, pfff vždycky odezní a když odezní v paprscích a v hudbě, je to najednou něco hrozně hezkýho, co by mimochodem bez toho předchozího pfff nemělo tu patřičnou váhu:)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně popsané pocity. Znám to. Moc dobře to znám. Člověk má pocit, jako by v té chvíli neexistovalo nic jiného. Jen ten pocit..pocit vzájemné blízkosti. A když to zkončí, uvědomí si, že to byla jedna z těch nejhezčích chvil v životě. A že na ni nikdy nezapomene.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné Vánoce,milá má...
    Usměj se na svět,svět potřebuje moc úsměvů.
    Zvláště tenhle úsměv...

    OdpovědětVymazat