úterý 25. listopadu 2008

Zvonkohra

(http://www.youtube.com/watch?v=dwgKJ5ZSkS0&feature=related)

Možná byla chyba v tom, že jsme z toho udělali boj... že já jsem z toho udělala boj... a že jsem vlastně nikdy doopravdy nechtěla vyhrát.

Možná to byla nejhorší varianta.
Nebo taky ne.
Nesejde na tom. Nebo taky možná sejde.
Nebo možná taky jak komu.

A někdy bych si přála... dělat věci jinak. Zvlášť v noci. Protože v noci nemám potřebu být silná a tvrdá. Taková, jakou mě dělá můj strach. Protože tma ukazuje věci v jiném světle a protože pak chci nahrazovat údery pohlazeními.

A všech těch příslibů...

Vzpomínky šustí, když obracím všechny ty stránky a když nevěřím, že už je to rok, co jsem říkala, že si musíme všichni dávat pozor... rok. A některé věci jsou jinak a přesto stejně.


Akorát už nevím, jestli jsem se v sobě tak mýlila, nebo jsem taková byla... ale zase to není nic, na čem by záleželo.

Ale člověk snad může v těch chvílích, kdy má studené konečky prstů a zase trochu rozkousané rty, nechat svoje myšlenky létat a omotávat se okolo věcí, na kterých vlastně nezáleží, věcí, na kterých se nic nezmění a věcí, které jsou asi stejně dávno někde... jinde... nebo spíš prostě - pryč.

A člověk snad může říkat snad... může to opakovat, než uvěří tomu za tím snad.

Je pravda, že jsou věci, kterých bude vždycky málo? A bude jich tím méně, čím více se jich zdá?
Ne, já tomu zatím nebudu věřit. Vybrala jsem si. Budu věřit v tu hezčí variantu...
....

"Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit."

....

A abych nezapomněla. Je mi fajn.
Nedávno jsem četla nápisy na hřbetech knížek. Ohromné maličkosti, bylo tam. Jsou se mnou. Maličké, ohromné a príma.

Přeju vám všem hezké dny. A nekousejte si rty.

2 komentáře:

  1. Nutriční hodnota25. listopadu 2008 18:16

    Tma skrývá, ale zároveň otevírá oči. A my si pak všímáme věcí, které by nám za světla unikly.

    Rok je dlouhá doba. Lidí se mění, věci se mění, pocity, situace... Teď je ale teď, i když se zdá snazší žít vzpomínkami či představami.

    Jsem ráda, že si užíváš drobností :)

    OdpovědětVymazat
  2. Občas se stává, že člověk bojuje a kope kolem sebe, i když vlastně nechce. Znám to docela důvěrně, bohužel...

    A někdy je noc lepší a někdy není. Snad ty tvoje budou dobré vždycky.

    OdpovědětVymazat