A já nevím, co znamenají.
(http://www.youtube.com/watch?v=DzDpHQK4bcw)
Vybarvila bych tvůj svět, ale ty mě nenecháš to udělat. Nebo možná jen nevím, jak. Lentilkami ne. A - možná to nevíš ani ty... asi ne. Možná jsi zapomněl, pro veškerou touhu vybarvit světy těm okolo sebe...
A možná se jen moc snažím.
Je to chlad, kdo teď panuje. A trochu se usmívá, když omotává lidi pohledem... a oni se mu poddávají. A nebudu to já, kdo jim vysvětlí, kudy ven.
I když bych si tolik přála... tolik, že tomu věnuji poslední myšlenku před spánkem a první po probuzení. A přání z řasy.
Ne, asi to nebudu já.
Drazí, já se ztrácím...
Nemám tušení, jestli věci, co říkám, mám říkat a věci co dělám, mám dělat... Věci, při kterých se mi klepou ruce.
A mám dneska strach. Studený jako vítr, který ráno donutil listy divoce tančit...
Bojím se o člověka, který si pamatuje, bojím se o člověka, který v sobě má něco z deště a o člověka, který mne snad nikdy neoslovil jménem a přesto... no, právě. A přesto.
Tak o tyhle tři hlavně.
A pak ... taky trochu o sebe. A o svůj svět.
A nerozumím, nechápu a nedokážu pojmenovat věci okolo sebe. Klepou se mi ruce.. a rty.. a srdce. A neumím se rozhodnout, co je nejlepší. A nevyznám se lidských očích. Ani slovech. A toužím jim pomoci objetím a sama jedno potřebuji, jako jedinou zbraň proti Chladu.
Ale to nic. Vždyť víte.. každému je někdy smutno.
To nic.
"Dobře, tak ne, není to bledě modrá, když se takhle podíváš k nebi..."
Někdy i když bys chtěla vybarvit svět jen pár lidem kolem sebe, nejde to.
OdpovědětVymazatPosílám virtuální objetí, které sice nezahřeje, ale snad aspoň potěší..
Chlad panuje a zamotává nás do sebe, ale ještě není všem dnům konec. A i z chladných zimních dní se dají udělat ty barevné. A ono to zase půjde. Zase to bude o maličký úhel jiné a potom, potom pomůžou lentilky.
Nebudu psát neboj, budu psát jen, že věřím, že se to zase dá do pořádku.
Krásnou dobrou noc, Makičko..
Nejlepší čas pro virtuální objetí
OdpovědětVymazat(jak ostatně píše i Illavnal, čehož jsem si všimla o něco později :)).
Víš, já si myslím, že existuje člověk, který by tě nejraději objímal donekonečna. Věřím tomu, že takový člověk existuje pro každého z nás. I když je to asi jen chabá útěcha... špatnou náladou si holt každý občas projde a většinou se z toho musí vysekat sám. I když starost a zájem ostatních určitě potěší.
Udělej si nějakou radost, třeba sněz naráz celou sklenici zavařených meruněk, nebo si pusť oblíbenou hudbu a vytancuj se z té nálady. Ono to fakt pomáhá :) A měj se hezky, Maki.