Smráká se. Na nebi visí nehybná, těžká, temná oblaka. Je chladno.
Nazout si boty, úmyslně zapomenout deštník a vyrazit. Na chvíli, jinam, sama.
Hrom otřásl světem. Nad hlavou zakřičel pták. V kratičkém okamžiku vámi projede síla jako hromosvodem. Rychle, prudce, tvrdě.
Dnes není den pro pomalé kroky a úsměvy. Dnes se bude křičet a chodit, chodit svižně, rozhodně, s otevřenýma očima a sevřenými rty.
Rychle odejít ze světa lítosti do světa odhodlání, od slz k zaťatým zubům, od jemných citů k vášním, od nerozhodnosti do míst, kde panuje odvaha.
Vybrat si, dívat se pravdě zpříma do očí a bojovat. Ze všech sil.
Od šepotu k silnému, hrubému zpěvu. Tam, kde věci mají smysl a lidé se nevzdávají.
Svět tvrdé síly, kde láska a laskavost je sice skrytá, ale ryzí. Svět bez lží a falše...bolí, ale dává smysl.
Kde srdce tluče silně a jistě.
Odejdu tam. Alespoň na chvíli.
S rovnými zády.
Dnes nepotřebuji držet za ruku.
*ticho*
OdpovědětVymazatHodně zajímavej článek.
OdpovědětVymazatBacha na bouřky.