neděle 19. října 2008

Článek věnovaný...

...člověku, který mne přesvědčil, že si zaslouží mou důvěru. Člověku, krerý se jako druhý dozvěděl o mém druhém světě, kterým je mi psaní a hlavně to všechno a ti všichni okolo.

(http://www.youtube.com/watch?v=BJQg9-MqCJo)

Mnoho věcí za posledních několik dní mne přivedlo k myšlenkám na to, jak se měním...

Je zvláštní o tom přemýšlet. Je zvláštní uvědomit si, kým jsem byla a je zvláštní uvědomit si, že za nějakou dobu se mi bude zdát zvláštní, kým jsem teď.

Ale, zatím... zdá se mi, že je to všechno čím dál, tím lepší. Víte, že každou chvíli dostávám příležitosti, že na každém rohu na mne čeká něco (někdo), co mne naučí něčemu novému. Co mě dovede k pochopení něčeho. Co mi pomůže překonat ty těžší a méně příjemné věci. A i takové do mého žití patří, to zase, proč si to nepřiznat.

Stačí si každé té příležizosti všimnout, zapamatovat si, vstřebat, přijmout... Je až k neuvěření, kolik možností něco se naučit nás potkává každý den. Stačí... se dívat.

Jsem velice vděčná všemu a všem, kteří mne něčemu naučili... něčemu, díky čemu se mi lépe dýchá i v těch těžších okamžicích života. Například, jsem vděčná i tomu, kdo mne naučil vděčnosti, kdo mne naučil uvědomovat si, co všechno mám. Tomu vlastně obzvlášť.

A není to vděk, kdy se člověk cítí zavázán, kdy má pocit, že něco dluží a že se musí odvděčit... je to jen.. vděk, díky kterému cítíme ještě o trochu silnější a jinou lásku. Ano, je to vděk-láska. A představte si, jak hezké je být plný takového vděku. A já jsem.

Tak, a těším se na to, co to bude příště.. co mne příště potká a naučí něčemu dalšímu. A nebojím se, že bych musela dlouho čekat, než něco takového přijde.

Však si stačí všímat.

1 komentář: