čtvrtek 30. října 2008

Když

Když není co dodat, když dohraje píseň, dozní tóny a slova odplují někam do nekonečného modra, když se prostor, vzduch naplní tím jediným pocitem... když se naplní klidem, který s každým stahem srdce je silnější. Když na vás vaše mysl mluví tiše a jemně.

Pak mlčím. Mlčím a usmívám se jen zlehounka.

Chytám myšlenky, pocity, vzpomínky a představy za jejich rukávy z látek tolik jemných, že je málem necítíte v prstech. A ony se na mne otáčejí, s laskavými tvářemi a usmívají se a nesou mne s sebou... odnášejí mne ve své něžné, voňavé náruči a já se cítím asi jako miminko v maminčině objetí. Nadechujeme se a vydechujeme vždy ve stejný okamžik...
A já jen vnímám tu vůni, hraji si s jemnými vlasy těch, kteří mne nesou pryč a... věřím. Věřím tomu všemu.

A je mi... klidno.

Když tóny dozní a není co dodat.

Žádné komentáře:

Okomentovat