sobota 6. září 2008

Snad.

(http://www.youtube.com/watch?v=NrGRSKjAvNM)

Tak, nevím úplně, jak začít. Vlastně vám jen chci říct, jak to se mnou teď všechno je. Aby ti, které to zajímá (a které jsem tím vším dosud nezavalila na icq), věděli... a také abych v tom já sama měla úplně jasno.

Nu, není to lehké. Máme za sebou první týden školy... a věci dopadají přesně tak, jak jsem se bála, že dopadnou. A doufala jsem, že ne. A navíc teď podstatně méně spím, což se mi sice na první pohled nezdá až tak důležité, protože mne netrápí to, že jsem unavená (ačkoliv jsem), ale to, co se děje. Jenže to nevyspání na tom má značný podíl, protože kdybych spala normálně, měla bych daleko víc síly se s tím vším vyrovnávat a prát se.

Ale věci už nebudou horší. Doufám v to a jsem odhodlána se o to snažit, jak jenom bude v mých silách. Nenechám školu, lidi a problémy v ní (které mají ale původ spíš ve mně, bohužel), aby určovaly můj život. Odmítám žít tímhle. Potřebuji se nějak dostat za tuhle etapu svého života. Cítím, že už je na čase... a když už to nedovedu uzavřít docela, když už nejsem s to ubránit se síle těch lidí (nebo vlastně spíš toho člověka), pokusím se z toho aspoň udělat něco, co pro mne nebude na prvním místě, pokusím se z toho udělat něco, o čem se možná zmíním na okraji rozhovorů z mými drahými ale nebude to to důležité, nebude to důvod, který řeknu ve chvíli, kdy se mne někdo zeptá, jakou příčinu má moje nálada.

Jak mi pověděla milá Illavnal, která se mnou má neuvěřitelnou trpělivost, za což jsem jí velmi vděčná a velmi si toho vážím - někdy se stav všeho musí dostat úplně dolů. Ale potom už bude jenom lépe.

Ano, nejnižšího bodu všechno snad dosáhlo včera večer. Včerejší večer jsem se topila v slanu. Musí to tak být, jednou za čas, nedá se nic dělat. A já přežila, neutopila jsem se, přiznala jsem sama sobě několik věcí a teď...se budu už jenom snažit. Nezbývá mi nic jiného. A bude to fungovat, dřív nebo později se dostanu tam, kam chci. Už teď je to o moc lepší. Článek, který jsem napsala (a nezveřejnila) včera, byl podstatně zoufalejší.

Je čas začít se opravdu prokousávat životem. Prokousávat se a prát se za to, aby byl, jaký ho chci. Je čas nevzdávat se, rvát se a věřit.

A já věřím. Věřím a doufám. I přes zkušenost, že jsem občas velice odhodlaná a rozhodnutá, ale když přijde na lámání chleba, je všechno jinak. Na lámání chleba přijde, až začne příští týden.. držte mi palce, prosím.. asi to budu potřebovat.

A mějte se co nejlépe je to možné.

8 komentářů:

  1. jmeno-neni-dulezite6. září 2008 16:28

    budu držet palce, jak jenom to půjde. kdykoliv jsem tu pro tebe, jakkoliv se ozvi...
    a nezapomeň zářit, ok? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moje milá Bum-bác, trpělivost pro tebe budu mít v každičké chvíli a každičké situaci.. :)

    Není to lehké, ale ty to zvládáš dobře. Já věřím, že věci už horší nebudou, protože tys právě dneska nasbírala odhodlání - i díky včerejšku. Jsi na dobré cestě.. a vykročila jsi správnou nohou. :)

    Budu držet palce, budu na tebe v pondělí moc moc myslet. A doporučuju jít spát teď o víkendu včas, abys byla v pondělí jistější..

    Přeju ti, ať se daří.

    (znovu velmi trefně vybraná hudba..)

    OdpovědětVymazat
  3. Dlouho jsem tě nepotkala na icq, snad se to brzy napraví. Ráda bych ti pověděla pár milejch a snad i útěšnejch slov a povzbudila tě. A na spaní je nejlepší horký mléko s medem:)

    Měj se líp, Markétko, moc na tebe myslím.

    OdpovědětVymazat
  4. Nutriční hodnota7. září 2008 11:15

    Tím, že pociťujeme těžkosti života, víme, že žijeme. Kdyby šlo všechno jako po másle, mnoho lidí by si života nevážilo. I když ty bys k nim nepatřila. Věřím tomu, že ne, protože ty si života umíš užívat :)
    Ale to, že se někdy něco pokazí, dává smysl hezkým věcem. Bez černé bychom neměli tušení o bílé, bez zla bychom nevěděli o dobru, protože by nebylo nic, co by ho ohrozilo.
    Držím palce, jsi na správné cestě :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jestli chcete něco vědět, jste zlatí. Já se tak mám, že vás mám.

    Zářit... nezapomenu. Napíšu si to na hřbet ruky a budu se na to pořád dívat :)

    Tobě, Illavnal, musím jenom hrozně moc poděkovat.

    Ashu, ano, musíme se potkat!

    A Barunka má pravdu, úplnou pravdu.

    A mně je teď fajn, abyste věděli :)

    OdpovědětVymazat
  6. Budu držet, až si rozdrtím kosti...

    OdpovědětVymazat
  7. Je fajn když má člověk před sebou něco obtížného co musí překonat. Nutí ho to snažit se a zvýšit svoje úsilí. A zlepšovat se. Věř si (protože ničemu jinému na tomto světě věřit 100%nemůžeš) a určitě zvítězíš

    OdpovědětVymazat
  8. Už bude zase jenom dobře, neboj. Kolikrát jsem si říkala, že my smíšci jsme vlastně smutní lidé. Nebo se mi to možná jenom zdá. V dnešní den. Měj se ráda, měj se krásně a buď pořád tak úžasná Makulíčku:)

    OdpovědětVymazat