pátek 27. června 2008

Pousmání

No, víte, je to všechno trošku jako ten pocit, když se tužkou zastavíte těsně nad papírem.

"A co dál?"

Je to jistý druh prázdna, bezradnosti a bloudění.
A ano, já teď tak trochu bloudím. Mohla bych vám dát hodně a ještě víc příkladů záležitostí i lidí, kterým moc nerozumím, do kterých nevidím, které ještě tak docela nechápu. Má to ale tu výhodu, že to nepálí, jen trošku tlačí ve spáncích, ale to k tomu už asi patří. A já mám čas. Hodně času.

Někdy se věci vyřeší samy, což je zvláštní, ale je to dobře. Některé věci prostě jen vyplynou a funguje to.

Pořád mám ráda písničky, ve kterých se tleská nebo luská prsty nebo zvoní zvonečky, stejně jako před rokem, i když se přihodilo od té doby tak moc věcí a tak moc věcí se změnilo. A třeba je budu mít ráda i za rok, až bude za mnou zase spoustu dalších věcí a změn a já zapomenu na to, co mi teď plní srdce. A je to v pořádku.

Jsem taky ráda, že si můžu nechat celou noc otevřené dveře na balkon a není zima, ráno mě probudí paprsky slunce a ptačí zpívání.

Loučím se s vámi, nerozhodnutá a bloudící, ale opět o něco méně chaoticky a nesmyslně. A s lehkým úsměvem na tváři a se zvukem zvonečků v uších.
(http://www.youtube.com/watch?v=oBFQg7P5YKw)

2 komentáře:

  1. Nutriční hodnota27. června 2008 20:07

    Ten pocit znám. Nikdy by mě nenapadlo přirovnat ho k tužce a papíru, ale... vždyť ty máš vlastně pravdu :) Ale ono to možná není na škodu, když člověk sám od sebe přirozeně zvolní. Asi to všechno patří k vývoji duše a osobnosti. Je to možná nějaký druh rehabilitace.

    OdpovědětVymazat
  2. Když by člověk musel do všeho zasahovat - když by občas nevyplynulo něco samo, byli bychom nesmírně unavení..

    Rok je opravdu dlouhá doba.. a já děkuju za to, že jsou věci, které se i za tak dlouhou dobu nezmění..

    Užij si zvuky zvonečků noci a ranní zpěv ptáčků.. a krásný začátek prázdnin přeju :)

    Zvláštní hudba..

    OdpovědětVymazat