Chvíli jí dělal společnost vznášející se deštníček, jež nedávno opustil svůj domov na pampelišce. V tu chvíli se smála svým problémům, vysmívala se vlastním myšlenkám, které nechtěly už tak dlouho opustit její hlavu, v tu chvíli je totiž odhalila - nejsou a nikdy nebyly tak důležité, jak se tvářily, vždy tu byly a budou věci, které je svou silou, krásou a podstatností bez námahy zastíní. Bylo jí jasné, že toto není jejich konec, že nejspíš ani teď neopustí její mysl a že je i nadále bude vnímat jako podstatné - ale znala pravdu. Věděla. Věděla, že nejsou a že na to nezapomene. A to jí stačilo.
Pokračovala ve své cestě. Ale její kroky teď byly svěžejší, stejně jako byla ona.
Možná se vznášela? Stejně jako její milý pampeliškový společník?
To je hezké.. krásně napsané..
OdpovědětVymazatBum-bácinko, z tebe se nám stává něco krásného:) dýchá z toho hrozně fajnová atmosféra.. a myšlenky, které potřebujeme všichni...
OdpovědětVymazatHezké.
OdpovědětVymazatRáda bych jen dodala, že je mi líto, že ty ošklivé myšlenky se umějí vracet s ještě větší silou.
Ale buďme silní a když se zas nějaká ta potvora objeví, nekompromisně ji zašlapme do země. Nenechme si to utlačování líbit, procházejme se!
Tak jsem ukradla ty polomáčenky:D A stálo to za to, celej balíček ve mě skončil:) Sice to není čokoláda, to ne.. Ale.. Taky mi to chutí:))
OdpovědětVymazatJéé, tak to já si zas někam poznačím, že 11.března není jen den mozků, ale ještě mám Bum-bácinka narozeniny..:)
OdpovědětVymazatPolomáčenky neměly chybu.. Ale zas bych něco pojedla! Nemáš v kapce ještě nějakou mňamku..?:))
Krásně píšeš...
OdpovědětVymazatMoc moc moc krásné! Koukni na moji povídku Valentýnskou, je to podobná procházka, třeba se tak potkáme :-) zdovolením si tě dám mezi oblíbené ;-)
OdpovědětVymazat