středa 30. dubna 2008

Dandelion

Vždy když šla, vždy, když procházela jistými místy, zaklonila hlavu a dívala se na nebe skrz větve stromů. Procházela pod nimi a jak se pohybovala, jak kráčela, větve se proplétaly a míchaly v krásných, složitých obrazcích. A stejně tak šla nyní, zvrátila hlavu, aby se opět soustředila jen na onu mozaiku - a už po tolikáté v posledních dnech spatřila zázrak. Nebe bylo dnes vidět ještě daleko méně než dříve, na větvičkách vyrůstaly zelené lístečky, když došla pod další strom, usmívaly se na ní drobné bílé kvítky. I ona se usmála na ně. A nejen na ně, usmála se na starého pána s psíkem, usmála se na modřence, usmála se i sama na sebe - usmála se na celý svět.

Chvíli jí dělal společnost vznášející se deštníček, jež nedávno opustil svůj domov na pampelišce. V tu chvíli se smála svým problémům, vysmívala se vlastním myšlenkám, které nechtěly už tak dlouho opustit její hlavu, v tu chvíli je totiž odhalila - nejsou a nikdy nebyly tak důležité, jak se tvářily, vždy tu byly a budou věci, které je svou silou, krásou a podstatností bez námahy zastíní. Bylo jí jasné, že toto není jejich konec, že nejspíš ani teď neopustí její mysl a že je i nadále bude vnímat jako podstatné - ale znala pravdu. Věděla. Věděla, že nejsou a že na to nezapomene. A to jí stačilo.

Pokračovala ve své cestě. Ale její kroky teď byly svěžejší, stejně jako byla ona.

Možná se vznášela? Stejně jako její milý pampeliškový společník?

7 komentářů:

  1. To je hezké.. krásně napsané..

    OdpovědětVymazat
  2. Bum-bácinko, z tebe se nám stává něco krásného:) dýchá z toho hrozně fajnová atmosféra.. a myšlenky, které potřebujeme všichni...

    OdpovědětVymazat
  3. Nutriční hodntoa2. května 2008 18:27

    Hezké.
    Ráda bych jen dodala, že je mi líto, že ty ošklivé myšlenky se umějí vracet s ještě větší silou.
    Ale buďme silní a když se zas nějaká ta potvora objeví, nekompromisně ji zašlapme do země. Nenechme si to utlačování líbit, procházejme se!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak jsem ukradla ty polomáčenky:D A stálo to za to, celej balíček ve mě skončil:) Sice to není čokoláda, to ne.. Ale.. Taky mi to chutí:))

    OdpovědětVymazat
  5. Jéé, tak to já si zas někam poznačím, že 11.března není jen den mozků, ale ještě mám Bum-bácinka narozeniny..:)
    Polomáčenky neměly chybu.. Ale zas bych něco pojedla! Nemáš v kapce ještě nějakou mňamku..?:))

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně píšeš...

    OdpovědětVymazat
  7. Moc moc moc krásné! Koukni na moji povídku Valentýnskou, je to podobná procházka, třeba se tak potkáme :-) zdovolením si tě dám mezi oblíbené ;-)

    OdpovědětVymazat