neděle 2. března 2008

Jen pár vděčných úsměvů

Ve spoustě, nekonečné spoustě věcí je krása. Je i tam, kde bychom ji nejméně čekali. Tam, kde nás hodně překvapí. A já navždy miluji ty chvíle, kdy ji vidím, cítím, vstřebávám. Kdy mi úsměv na tvář přivedou vrzající kecky...

Je spousta lidí, kterým bych měla poděkovat. Včetně vás tady. A nejnádhernější, nejhřejivější na tom je, že oni to nechtějí. Nepotřebují slyšet díky. A za to bych jim ráda poděkovala dvakrát tak.

Je krásné dívat se na lidi, jak se usmívají, objímají, poskakují...je krásné dívat se na to, jak krásné je žít.

3 komentáře:

  1. Tak to jsem rád, jestli tě ten můj článek pobavil :-) ..

    OdpovědětVymazat
  2. Ach a já, těšíc se bezmezně na jaro, jsem se dnes utápěla celé dopoledne v melancholii a lehkém smutku. Doufám, že už bude brzy hezky, protože to je pak hřích být smutný a vlastně to skoro ani nejde.

    OdpovědětVymazat
  3. Vrzající kecky.. :)

    OdpovědětVymazat