Ve spoustě, nekonečné spoustě věcí je krása. Je i tam, kde bychom ji nejméně čekali. Tam, kde nás hodně překvapí. A já navždy miluji ty chvíle, kdy ji vidím, cítím, vstřebávám. Kdy mi úsměv na tvář přivedou vrzající kecky...
Je spousta lidí, kterým bych měla poděkovat. Včetně vás tady. A nejnádhernější, nejhřejivější na tom je, že oni to nechtějí. Nepotřebují slyšet díky. A za to bych jim ráda poděkovala dvakrát tak.
Je krásné dívat se na lidi, jak se usmívají, objímají, poskakují...je krásné dívat se na to, jak krásné je žít.
Tak to jsem rád, jestli tě ten můj článek pobavil :-) ..
OdpovědětVymazatAch a já, těšíc se bezmezně na jaro, jsem se dnes utápěla celé dopoledne v melancholii a lehkém smutku. Doufám, že už bude brzy hezky, protože to je pak hřích být smutný a vlastně to skoro ani nejde.
OdpovědětVymazatVrzající kecky.. :)
OdpovědětVymazat