Tak vydrž, holka, vydrž až odejdou...
Ještě ne. Čekej...počkej až se zhasne. A pak, pak příjde tvá chvíle. Potom nech téct ze svého srdce slanou, průzračnou krev...
Za tmy a o samotě, to se pak nikdo nebude ptát na důvody. Možná ani ty sama.
Proč se všichni zeptají jen "proč" ? Proč všude okolo slyším jen "Takhle tě neznám, kde je věčnej optimista?" ? Proč nikdo nepochopí, že sama nevím, že jsem příliš slabá abych ten důvod našla, abych pochopila..abych objevila kořeny toho, co je špatně?
"Určitě je to jen tím, že jsi unavená?" Samozřejmě že není! Ale dál já nedohlédnu, prostě ne, tak co víc mám říct?
Proboha, proč jednou někdo jen...nevezme za ruku? Bez toho, aby mi pod nohy strkal otazníky o které beztak stále zakopávám? Proč někdo místo "Co je s tebou?" nezašeptá "Jsem při tobě." ?
Stojíš před domem, v prokřehlých prstech klíč. Přála by sis takhle stát věky...sama, hlavně sama. Stát a nic nemuset, stát a na nic nemyslet, stát a mlčet. Když člověk nic nedělá, nemůže dělat ani chyby.
Zasuneš klíč a odemkneš...
Ty víš, že neutečeš.
Lidi to prostě nechápou, že člověku otázky nepomůžou.. dost často. Sama dělám tu samou chybu - prostě jako první položím otázku "co se děje?".. a tím ničemu nepomůžu, pokud ten člověk neví nebo o tom nechce mluvit..
OdpovědětVymazatTo už je lepší vědět, proč se člověk cítí jak se cítí.. tohle "bez příčiny" bývá nejhorší.. člověk neví, co je vlastně špatně, takže neví, co má řešit nebo měnit..
No nic - snad se to zas k lepšímu obrátí..