Ta, jejichž hořkost spočívá ve vaší nejistotě, zda jim věřit, či ne. A vlastně se bojíte okamžiku, kdy dojdete k závěru, neboť jen představa, že v sobě nesou pravdu vám hněte žaludek.
Ta, jež můžete na okamžik zahnat jakoukoli činností, ale nezbavíte se jich. Až se zešeří, a vy se do toho šera jen tak mimoděk podíváte, všude tam budou. Budou na vás číhat za každým rohem a ve všem. A nedají vám pokoj, ne a ne.
Ta, jimž nakonec neutečete...
...a i přesto se pokouším.
Proč?
Jsem srab.
Ne, nejsi srab.. jen jsi chtěla zkusit, jestli se jim přecejenom vyhnout nedá. To přece hned neznamená, že jsi srab..
OdpovědětVymazatSnad se nejistota okolo těchhle slov brzo vyjasní.. a třeba to pravda nebude..
jak moc dobře to znám.. lehčí by bylo, kdyby člověk na sobě nosil cedulku, jak ty slova myslí...nebo aspoň někteří lidé...já vím, lehčí neznamená lepší...držím palce:)
OdpovědětVymazatNejsi srab. Jsi poeta, protože jsi neuuvěřitelně vznešeně pojmenoval to, co mě trápí už několik měsíců...
OdpovědětVymazat