Odjakživa se mi zdálo, že nám, dětem - či chcete-li studentům - ve chvílích, kdy sedíme ve škole utíká něco velmi zvláštního a krásného. Že svět je tou dobou, rozumějte okolo jedenácté-dvanácté, nějaký jinačí.
Dnes jsem měla možnost okusit znova toto prazvláštní kouzlo. Kouzlo chvil, kdy se všechno teprve pořádně rozjíždí, probouzí, kdy se den stává dnem. Měla jsem možnost ponořit se do těch okamžiků, kdy den už sice je horkou vodou, ale stále je na vás, jaký čaj do něj dáte, jakou zvolíte chuť, barvu, vůni...měla jsem možnost vdechovat ten vzduch kořeněný něčím neidentifikovatelným - možná jen jeho vlastní svěžestí a čerstvostí, měla jsem možnost dívat se do očí lidem, kterým běhalo hlavou proč že si právě nedělám zápisky o nějaké válce či nepíšu zmatená číslíčka.
A povím vám, udělala jsem si to výborný čaj! A nic ho nemohlo osladit lépe než to nádherné, nenahraditelné, jedinečné slunce! Jak já ho miluji, mám dojem že snad funguji na fotosyntézu.
Fungovat na fotosyntézu.. hezká představa.. občas by to bylo jednodušší..
OdpovědětVymazatS hrnkem dobrého, teplého čaje je to taková správná pohoda, že? :)
OdpovědětVymazat