pátek 4. ledna 2008

Slova

Slova jsou všude okolo. Každý den se setkáváme s takovou spoustou slov...každý na vás mluví, a vy na ně na všechny též. Všichni vám něco sdělují. Ale většina slov...jsou jen slovy a těmi i zůstanou.
Pak jsou tu ale jakási "nadslova", totiž slova, která v sobě mají potenciál rozbouřit vody vašeho nitra. Jestli v dobrém nebo špatném je vedlejší, ale jsou to slova, na která dlouho nezapomenete, která se uvelebí kdesi hluboko pod hladinou, a která tam velmi zůstanou, dokud nevyhasnou či neshoří (a není to jedno a totéž). Ano, zůstávají i některá obyčejná slova, ta se ovšem drží hladiny. Nadslova září a hřejí, nebo mrazí a bodají, tam hluboko...Blizoučko jádru celého jezera či moře vašeho nitra.
A to jádro...to jádro je "jen" světýlko. Malé světýlko pod celou tou obrovskou masou vody, které nějakou nadpřirozenou schopností bez sebemenší námahy vyjadřuje naprosto dokonale a pravdivě podstatu sebe sama. Voda okolo může být lež...ale světýlko je pravda. Ono není snadné najít a pochopit něčí jádro, někdy málem zapomeneme, i jak vypadá to naše, jisté ale je, že tam je. Někde tam klidně čeká, a září tou nejprostší a nejjasnější odpovědí na otázku "Kdo jsi?"
Abych se ale vrátila ke slovům a nadslovům, k prapůvodní myšlence tohoto možná trochu laciného sobotního článku, opilého domněnkou, že má smysl či význam...

Problém nastává ve chvíli, kdy naše vody přijmou obyčejné slovo jako nadslovo či naopak. Když pro něj najdeme místo někde, kam nepatří, kam nebylo mířeno. Příliš hluboko či příliš blízko hladině...

6 komentářů:

  1. To je moc hezky napsaný článek...

    OdpovědětVymazat
  2. Nejhorší je, když vybereš špatné místo pro slovo, které pro člověka, jež ho vyslovil, nemá význam, ale pro tebe ano. Když se z vět a slov stanou stereotypy, ale ty jim stále věříš a říkáš si, že ony ten význam mají, nesou ho na svých bedrech. Zraňují či těší. Nevím, co je horší.

    OdpovědětVymazat
  3. Nuturiční moje, přesně kvůli první větě tvého komentáře vznikl celý tento článek...
    Bohužel ta slova se v hloubce už tak uhnízdila, že je nevytlačím ani rozumem, který tuší, že nebyla mířená tak hluboko jak dopadla...

    OdpovědětVymazat
  4. to jsou ty problémy s půdou duše...Oni totiž některý slova mají sklon zavrtávat se hluboko do duše, aniž by k tomu měly právo:))

    OdpovědětVymazat
  5. Hluboko se zavrtají všechny, od jednoho hlasu. Myslím že si pamatuju snad všechno co kdy řekl. Problém je v tom, že on ne...

    OdpovědětVymazat
  6. Jo, s tím hlasem to není od věci...

    OdpovědětVymazat