úterý 1. ledna 2008

Přejedená tečka za rokem 2007

...a též přejedené velké písmeno na začátku roku dalšího.

Jako když se vám zdá sen. Sen se vším všudy - radost, žal, lásky, emoce, objevování...se vším co obnáší život. A pak, když se probudíte, a chcete se ohlédnout za tím snem, vzpomenout si, jak to vlastně celé bylo...nejde to. Vzpomenete si na pár posledních okamžiků a i na nějaké důležité zlomy...ale nedá to celek. Vzpomínky jsou roztříštěné a pocity nevyrovnané a nejisté. Nevíte, jak to celé vlastně bylo...
To je můj pocit z ohlížení se za rokem 2007.
Když se pokusím vzpomenout si, co mi dal a co vzal, musím říct, že mám dojem že víc dal. Ba jo, však já se i rozpomenu...Že mi vlastně dal strašně moc. Možná že si troufnu říct, že mi dal mě, a že mi víc dát nemohl. Dal mi přátele. Otevřel mi oči...v mnoha ohledech. Dal mi svíci hořící štěstím a nadějí i v těžkých chvílích, kterou pak na nějakou dobu vystavil prudkému větru a ona skoro zhasla. Ale ne zcela...věřím že blízké chvíle roku dvatisíceosm tomu plamenu dodají sílu.
Ale ano, byl to dobrý rok, řekla bych že ano. Určitě.

A oslavy jeho konce byly také milé...jen doufám, že to letos "Jak na Nový rok tak po celý rok" nebude úplně platit, kdybych měla chodit častěji s tak těžkým žaludkem..nevím, tedy.

Zatraceně, mě je tak hezky...

6 komentářů:

  1. Ty, přátelé, naděje a otevřené oči.. co víc by si mohl člověk přát..

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, to máš pravdu...

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mi toho fůru dal... a nic mi vlastně nevzal, sám jsem se okradl...

    OdpovědětVymazat
  4. Já se teď nemohu nad tím zamýšlet, ale tebe, bum-bác, tebe mi dal určitě ;) A taky Dividlo mi dal. Kulturní rozhled, sebevědomí, ten přenádherný i strádavý pocit neopětované, ale přesto obrovské zamilovanosti, nové přátele... A pokud mi něco vzal, tak si teď vůbec nemůžu vzpomenout, což je jednak způsobeno tím, že mám výtečnou náladu a jednak je dost dobře možné, že jsem zlé myšlenky úplně vytlačila. Což vůbec není k zahození :)

    OdpovědětVymazat
  5. A ještě jednu věc mi dal. Kdyby to byla nějaká materialistický věc, tak raději polknu a nepíšu o tom, ale tahle mi přijde natolik důležitá, že se o ní prostě musím zmínit, přestože kvůli tomu musím napsat nový komentář.

    Loňský rok mi dal mi bratra. Až teď mohu tvrdit, že ho znám, že mu rozumím a že ho mám skutečně, upřímně ráda. A doufám, že i on mě.

    Tak stálo to za nový komentář? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zaručeně! :-) jsem ráda že je to tak...

    OdpovědětVymazat