O skřítcích

Jak se mi tak střídaj ty nálady, jak se houpu nahoru a dólu, jak se mi to pořád převrací...napadá mě, že to, jak mi je moc neovlivním.
Jistě, můžu dělat věci z kterých mám radost, a můžu se vyhýbat konfliktům (což pak ale obvykle vede ke konfliktům daleko větším)..ale je tu nade mnou pořád jakási moc, která má své tajemství kdesi v mé hlavě, někde v tajném kumbálku, do kterého mé vědomí nesmí, a odtamtud nějaký malý skřítek řídí mou náladu, s kterou sama pramálo udělám.
Někdy mého skřítka, který rozhodnul, že mi bude smutno napadne jiný skřítek, z cizí hlavy...a pokud je dost silný, možná ho přemůže.
Ale sama se svým skřítkem moc nenadělám. Nemám k němu přístup, nemůžu ho přesvědčit ani přemoci. Chtěla bych umět dostat se aspoň k cizím skřítkům a mít moc je přimět k jinému počínání...a to je zatraceně nepříjemný pocit, když víte, že člověk čeká na to, až jeho skřítka zpacifikujete, a vy s vaším skřítkem na to z jakéhokoliv důvodu nemáte.
Jsou lidé, a to jsou sakra šťastní a silní lidé, kterým se občas podaří vyrazit dveře a se svým skřítkem si to pěkně od plic vyříkají, a ten se snad i podřídí. Ale mezi ty se neřadím.
Na druhou stranu musím říct, že můj skřítek, říkejme mu třeba Aaron, je na mne vlastně od narození celkem hodný, že je většinou v dobrém rozmaru a o svou náladu se se mnou dělí. Jako třeba teď...tak bych mu chtěla poděkovat.
Mám ho, Aarona jednoho, vlastně docela ráda...(Aaron je fakticky jméno, šestnáct lidí v česku se tak jsmenuje, a irsky "aroon" znamená něco jako miláček, mám dojem..je to oslovení pro někoho koho máte rádi. Neříkám, že to spolu souvisí, ale vždycky se mi to líbilo.)

A přeji vám všem abyste byli se svými skřítky kamarádi, třeba si je taky pojmenujte, a...doufám že na vás budou taky hodní.

PS: Někdy je lze uplatit tichem, odpočinkem, spánkem, četbou, jídlem, pitím, nebo je opít vjemy vašich smyslů...(někteří, nad kterými Aaron kroutí hlavou jsou také moc rádi, když se jejich hostitelé pohybují, sportují) tak zkuste třeba aspoň to, kdyby zlobili.