neděle 30. prosince 2007

Bude zase dobře...

...a ono je. Konečně. Konečně se to začíná všecičko pomaličku šoupat zpátky, konečně se to zase obrací, konečně je mi zase dobře. Kéž to vydrží.
Já přeci nechci být neustále veselá, pořád se smát nebo hopsat radostí, nechci se úplně zbavit problémů, nechci aby se mi všechno hrozně dařilo, nechci aby se na mě všichni pořád jen usmívali, nechci...aby bylo všechno dokonalé. Těch představ jsem se dávno vzdala...a ono by to ani nebylo ono...
...jen chci mít teplo v srdci, rovnováhu v hlavě a štěstí v očích. Ne takové to štěstí když najdete stovku na chodníku, takové to vyrovnané, milé, dlouhodobé, pevné...s kterým překonáte i problémy a komplikace, to, které nezhasíná když vám bratr rozvrže novou židli nebo vám kamarádka odřekne schůzku na kterou jste se těšili.
A teď, když tu sedím u toho počítače a zjišťuji že se mi v posledních dnech vede moc hezky, piju čaj, louskám anglický popisky k bonbónům z bonboniéry, v brýlích se mi odráží světýlka ze stromečku, končetiny se choulí pod dekou, a oči pozorují plamínek svíčky, cítím, že se mi to štěstí v očích začíná rodit...bůhví, jestli se narodí zdravé, jestli mu budou fungovat plíce, jestli přežije...ale doufám. Doufám že ano. Že ho budu moct dostatečně vyživovat až se stane silným, úplným a krásným.
Uvidíme...
...a přestávám s požíráním svých rtů. Au.

3 komentáře:

  1. Tak držím všechny palce ať žije na věky, nebo aspoň na dloho... Tohle štěstí mi ž dávno umřelo, a od té doby se nenarodilo žádné další... Teď ve mně žije jen těkavá lítost a smutek. Zmatená jakási cosi...

    OdpovědětVymazat
  2. Ta Nutriční2. ledna 2008 19:24

    Tak tohle je přímo geniální článek! Smekám ;) Používáš moc krásná slovní spojení. A navíc píšeš o té pravdě, která visí ve vzduchu, ale ne každý ji zná. A ne každý ji chce znát. Některým ta nalezená stovka bohužel stačí.

    OdpovědětVymazat